5. června byl Mezinárodní den životního prostředí
"Životní prostředí", co všechno v sobě to slovní spojení obsahuje? Já si vybavuji především velkou část náplně své práce starostky. Je to ta část, která mi hned po kultuře a zachování paměti, připadá nejdůležitější. A také nejsnáze ovlivnitelná. Pomoci totiž může každý a každý den. Stačí jen chtít. Často není třeba ani žádných závratných investic - kromě času a vůle.
A tak pojďme uzavřít dohodu - zkusme třídit ještě lépe, ukliďme si při procházce místa, kde žijeme, za každý pokácený strom vysaďme několik dalších, trávu nechme růst, brouky a včelky žít, opečovávejme studánky, starejme se půdu i lesy, pokud nějaké vlastníme... A co Vám za to slíbím? VŮBEC NIC!!! Jen super pocit z toho, že i jeden člověk, jedna rodina, jedna vesnice i jedna země může měnit svět.
Naší Vysočinu ale ničí kůrovec. To už není boj sám se sebou, ale s dnes už nezastavitelným nepřítelem. Povídala jsem si o tom se senátorem
Tomáš Czernin a moc mu za to děkuji. Proč zrovna s ním? Jeho předkové, on i jeho potomci měli a mají k lesům hluboký vztah. Berou je jako přirozenou součást života a velkou odpovědnost, tradice totiž zavazuje.
Kromě strašlivých pohledů a nových výhledů nám totiž kůrovec nabízí jednu velkou šanci. Stačí pečovat, nevysazovat pouze smrky, při těžbě neničit okolí a pokud se to stane, vše napravit. Příští desítky let náš kraj čekají především „lesní investice“. Mince se obrátila. Les vydal, co mohl, v rámci péče, která mu byla dávána a teď je řada na nás. Co dnes dáme, naše děti a vnoučata sklidí.
Tak hodně štěstí, lásky a péče, naše krásné vysočinské lesy! A k tomu jedno krátké video k tomuto tématu:
Martina Lisová, starostka městyse Větrný Jeníkov
