"Po maratonu, který jsme absolvovali v rámci žádosti o důvěru naší vládě, přišla páteční schůze sněmovny. Všichni jsme věděli, že je opravdu důležitá - mělo se jednat o stavebním zákonu a korespondenční volbě, poté měla přijít volba Havlíčka. Pohled na nás nebyl věru oku lahodící. Únava a vyčerpání všech naprosto evidentní.
Přesto - myslím, že alespoň my, nováčci, jsme v sobě živili naději, že tentokrát je to opravdu něco, co můžeme změnit - starostové obzvlášť, protože se s novým stavebním zákonem neztotožnili. Diskuze byla dlouhá, plná emotivních výměn. Už to vypadalo, že k hlasování ten den nedojde.
Přesto se to stalo a je třeba to narovinu přiznat. Opozice využila/zneužila situace a navrhla přerušení prvního čtení na 1. března v okamžiku, kdy koaličních poslanců byl v jednacím sále nedostatek. Ani napodruhé ovšem nedorazilo do sálu dostatek koaličních poslanců a tak se opozici podařil perfektní tah. O tom, zda to byla čistá hra, už nemluvím. Viděla a slyšela jsem to celé a i za tu chvilku, co tam sedím, jsem zaznamenala několik "neobvyklých" postupů.
Zásadní, a pro naše voliče a starosty stěžejní, je ale naše selhání. Navíc hned v počátku. Navíc v době, kdy se dalo počítat s tím, že opozice bude hledat každou skulinku, sebemenší důvod, jak nás potopit. Stalo se. Je třeba se omluvit, poučit. A hledat cesty. Možná dobře, že se to stalo takhle brzo. Natloukli jsme si ústa a máme prostor dokázat, že to byl omyl, školácká chyba, která už se nebude opakovat a jejíž důsledky dokážeme nést.
A protože jsem slibovala, že k Vám budu upřímná a budu se chovat tak, jako bych se chovala na obci, kde právě starostové se dlouhodobě těší největší důvěře, píšu Vám to takto, otevřeně, bez vytáček a výmluv. Jen jsem si musela dát dva dny odstup.
Hořká pachuť z prvního týdne "s důvěrou" zůstává... Věřím, že i u Vás, našich voličů."
Martina Lisová, poslankyně za TOP 09
