Krize zdravotnictví na Vysočině je obrazem přístupu vedení kraje
Stav zdravotnictví řízeného krajskou samosprávou je alarmující. Roste zadlužení nemocnic, které se navíc potýkají s personálním i technologickým zanedbáním, byť na první pohled jsou pavilony nablýskané jak paláce šejků. Bohužel pořekadlo o krásném napohled a shnilém uvnitř zde platí.
Krajští radní se stále jen vymlouvají na vládu a pojišťovny, hledají problémy tam kde to je mediálně účelné. Bohužel běžný občan jim na špek výmluv skočí.
Co však občan již neslyší je recept na řešení problému krajského zdravotnictví. Nezná koncepce a s tím spojená personální a další opatření, která zvrátí krizový ekonomický vývoj a dostane naše krajské zdravotnictví do stavu, který nemocnice nebude dál zadlužovat.
Tato cesta není jednoduchá, bezbolestná, ale je plná razantních nepopulárních opatření a škrtů v zaběhnutých starých kolejích, které nejsou vůbec v kontextu slibů vládnoucí levicové krajské vlády.
Času na nápravu již mnoho není. Maskování dluhů nemocnic před občany poskytnutím dotací a půjček se nedá dělat donekonečna.
V Třebíči se řízení nemocnice musel ujmout krizový manažer, který popsal situaci stručně: „zanedbanější nemocnici jsem nezažil“ (iDnes 7.12).
Je nabíledni, že podobný výrok by zazněl o celém krajském zdravotnictví.
Není již konečně načase začít s krajským zdravotnictvím něco dělat?
Rozhodně by pomohla větší soběstačnost provázaná na plnou odpovědnost za chod zařízení daná vedení nemocnic. I když bude spojena s nutnou personální výměnou ve vedení, zapojení spádových měst a obcí, nebo privátních zdrojů do systému a zastavení mnohde nesmyslných investic, které poté zdražují provoz celého systému. Toto je cesta, která je funkční. Může zde být příkladem zdravotnictví severní Moravy, kde sice není moc nově vypadajících paláců, mnohde je omítka opadaná, ale vedení nemocnic se zaměřilo na technologickou a personální vybavenost. Ta přináší spokojené pacienty a personál. Zdravotnictví zde, však neřídí populistické politické ideje krajské rady, ale privátní skupina Agel. Ta zde dokazuje, že kvalitní péče se dá dělat bez dluhů, se ziskem, bez protestů zaměstnanců i pacientů a přitom se nevymlouvá na DPH ani úhradové vyhlášky.
Doporučoval bych krajským radním a dalším osobám odpovědným za zdravotnictví v kraji aby zajeli na návštěvu, na zkušenou do jejich zařízení, místo výletů po Evropě. Aby konečně s plnou odpovědností vzali na vědomí skutečnost, že kvalitní zdravotnictví bez dluhů na Vysočině, se bez rychlé a odpovědné reformy nedá provozovat. Pro takovouto reformu rozhodně najdou pochopení jak u občanů kraje, tak u svých politických oponentů.