V nedávné době jsem si přečetl sérii článků na téma dotace Kraje Vysočina pro Cukrárnu Fontána v Přibyslavi. Nebudu se zde zabývat morálně sporným jednáním krajského politika, manžela majitelky cukrárny, v souvislosti s touto kauzou, ale zamyslím se na základě tohoto příkladu nad smyslem dotování podnikatelů Krajem Vysočina.
Poslední z řady dotací, kterou Cukrárna Fontána obdržela, byla na pořízení stroje pro výrobu zmrzliny ve výši 142 tis. Kč. Není to tak dávno, kdy v Přibyslavi točenou zmrzlinu neprodával nikdo. Pak přišel nápad jednoho podnikatele a ten začal s úspěchem točenou zmrzlinu v nově zřízené cukrárně prodávat. Zmrzlinový stroj si podnikatel, dle svých vlastních slov, pořídil za cca 100 tis. bez dotace. Majitelka cukrárny Fontána zareagovala, a protože měla v minulosti dobré zkušenosti s přidělováním dotací z Kraje na podporu svého podnikání, zažádala také o příspěvek na nový zmrzlinový stroj. Dotace jí byla schválena v plné výši.
Otázka zní: proč vlastně Kraj Vysočina dotuje tuto podnikatelku, proč komise vybírá z mnoha projektů právě ty její? Ekonomický ani sociální profit pro společnost v tom nenacházím.
Pominu efekt vzniku a udržení nového pracovního místa, protože to řeší dotace úřadů práce. Marně přemýšlím, jaký by mohl být další důvod pro přidělení dotace. Nic dalšího není. Naopak. Dotace podnikatelské prostředí v Přibyslavi poškozuje a ohrožuje pozici a možná i existenci konkurence a pracovních míst, která nový zmrzlinář již dříve vytvořil. (Zde se nabízí i otázka, zda-li informace o již fungujícím a úspěšném zmrzlináři – nové cukrárně, byla v žádosti Fontány uvedena a jestli tedy členové komise o přímé konkurenci v Přibyslavi věděli.) Podpora Kraje podnikatelům a jejich aktivitám je zdánlivě bohulibá činnost. Zamyslíme-li se více a podíváme-li se na konkrétní dotaci, tak už to tak nevypadá. Co znamená pro živnostníky a podnikatele, když Kraj přispívá každý rok desítkami milionů některým z nich a jiným ne? Jsou to většinou podnikatelé, kteří spolu soupeří na jednom trhu, jako ti zmrzlináři v Přibyslavi. Ti šťastnější (a to nemusí být nutně i úspěšnější na trhu), kteří si na dotace sáhnou, mají konkurenční výhodu a díky ní mohou cenou nebo kvalitou snadněji ohrozit ostatní podnikatele a v důsledku je donutit k provozním úsporám, propouštění zaměstnanců nebo i k bankrotu. Trh vlivem selektivních dotací ztrácí přirozenou konkurenci a spotřebitel možnost výběru. Spotřebitelské ceny služeb a zboží po odstranění konkurence tak mohou opět začít růst.
Cíl Kraje podpořit podnikání i zaměstnanost se tak svou dotační politikou obrací v opak. Kraj svými dotacemi ničí rovné podmínky na trhu a tím dusí zdravou konkurenci a rozvoj služeb. Zvláště, jedná-li se o opakovanou podporu stejného podnikatele, jako v případě Cukrárny Fontána, může nakonec jediný konkurent v nerovné soutěži skončit.
Nejen začínající živnostníci a podnikatelé jsou díky „podpoře" Krajem Vysočina silně demotivováni. Zvláště frustrující může být vědomí, že dotacemi pro konkurenci je může „odrovnat" sám Kraj, který je financován, jak jinak, i z jejich daní...
Představím-li si místo cukrárny např. truhlárnu, zámečnickou dílnu nebo třeba nějakou hospodu, vychází mi, že taková podpora podnikání v našem Kraji je přinejmenším sporná. Pokud tedy Kraj Vysočina takto podporuje každý rok i jiné podobné projekty, nebylo by rozumnější tento systém zrušit?. Nejférovější by asi bylo ušetřené peníze investovat do oblastí, o které se Kraj musí starat sám (např. školství, infrastruktura) nebo ještě lépe investovat do budoucnosti regionu tím, že o ušetřené miliony sníží svůj dluh (zrušením odboru, který se tím zabývá, by se ušetřily další nemalé peníze).
