Pokud posloucháme argumenty stávkujících studentů – a jejich učitelé s nimi často souhlasí – důvodem protestů je ztráta akademických svobod a obava z toho, že řízení vysokých škol přejde do rukou politiků či podnikatelů. Právě akademické svobody jsou častým pojmem v heslech studentů, ale obsah těchto slov zůstává nejasný.
Co jsou to vlastně ty akademické svobody a práva? Podle zákona a také podle statutu vysokých škol jde především o právo na svobodné bádání a právo svobodné výuky, tedy svobodné hlásání svých názorů. S tím jsou spojena i další práva jako např. být volen do akademických orgánů, zúčastňovat se konferencí a seminářů a další práva s tím související. V této oblasti ale ohrožení práv akademické obce nehrozí.
Jinak vypadá situace v oblasti řízení vysoké školy. Návrh zákona předpokládá, že třetinu členů Rady vysoké školy navrhne ministr školství, třetinu rektor a třetinu akademický senát. Změna je v tom, že podle platného zákona všechny osoby do tohoto orgánu navrhuje rektor a ministr je schvaluje. Argumenty proti nové podobě Rady vysoké školy vyjadřují obavu z toho, že do rady se dostanou na návrh ministra především politici a podnikatelé, kteří budou chtít vysokou školu postupně ovládnout.
Myslím, že tato obava je neopodstatněná. V současné době je ve správních radách vysokých škol – tak se doposud tyto orgány nazývají – řada podnikatelů a politiků, které navrhli samotní rektoři.
Jiná je otázka změny kompetencí tohoto i dalších akademických orgánů. To by mělo být předmětem diskuzí nad paragrafovým zněním zákona.
Proč tedy záměr návrhu nového vysokoškolského zákona vzbudil takovou reakci? Především proto, že jde o návrh, který musí být obecný a který má poskytnou představu o záměrech předkladatelů, tedy ministerstva. Návrh zákona však připouští různá řešení jednotlivých oblastí. To je způsobeno zásadním nedostatkem našeho školství. Chybí mu totiž koncepce, dlouhodobá představa o jeho podobě příštích patnácti až dvaceti letech.
Nakonec něco ke stávce či týdnu neklidu. Studenti často působí jako urychlovače společenského dění. Tak je tomu i v tomto případě. Měli by ale předem mít k dispozici všechny dostupné informace o budoucí podobě zákona a potom reagovat – třeba stávkou.
Nyní je na řadě ministerstvo školství. A začít by mělo především prací na koncepci dalšího rozvoje našeho vysokého školství.
PaedDr. Ladislav Jirků, poslanec PSP ČR za TOP 09
