Po dlouhá desetiletí se na našem venkově zvětšovaly pozemky, aby mohly být obdělávány čím dál mohutnější a těžší mechanizací. Likvidovaly se remízky a meze vytvořené našimi předky, které však měly svůj význam. Dnes jasně vidíme, že plnily funkci ochrany půdy před vodní erozí, umožňovaly lepší zadržování vody a také umožňovaly lepší podmínky pro život všech živočichů v dané lokalitě. Nyní se socialistický ministr zemědělství rozhodl omezit velikost obdělávaného pozemku jednou plodinou na 30 ha a to bez jakéhokoliv omezení či úlevy.
Mnozí zemědělci naříkají, že jsou to omezení, která jim neumožní využívat právě velkou mechanizaci. Na straně druhé si je však třeba uvědomit, že toto nepopulární opatření by mělo částečně pomoci omezit vodní erozi, umožnit větší vsak spadlé vody z deště nebo sněhu a také zvýšit druhovou biodiverzitu u živočichů.
Na tomto místě si dovolím jednu malou polemiku vycházející z praxe a zkušeností, zda i v našich podmínkách Českomoravské Vysočiny není někde i těch 30 ha moc velký pozemek. Mnohde vidíme, že někteří velcí zemědělci často neuváženě osévají svažité pozemky, nebo je osazují plodinami, které půdu příliš nechrání. Používám úmyslně tyto termíny.
Měli bychom mít všichni na paměti, že tato opatření, která nám nařídí ministr zemědělství, nebo je uděláme nad rámec nařízení sami na základě zdravého, nebo onoho pověstného selského rozumu, se nám vždy z hlediska dlouhodobého vrátí. Nezapomínejme, že jsme zde jenom dočasnými správci těchto statků, které jsme zdědili po našich předcích. Máme o ně dobře pečovat a předat následně našim nástupcům. Pokud to není jen zdroj rychlého zbohatnutí skrze přísun evropských nebo národních dotací.
Ing. Jiří Blažek, krajský předseda TOP 09 Vysočina
