V sobotu 3. března jsme si v želivském klášteře připomněli sté výročí narození želivského opata Víta Bohumila Tajovského. Mile mě překvapil zájem médií a veřejnosti o tuto událost. Je vidět, že Češi stále potřebují hledat a nalézat své vzory. Zvláště v dnešní době je to pro společnost velmi důležité.
Vít Bohumil Tajovský se narodil na Vysočině, poblíž Havlíčkova Brodu. Jeho osudem se stali premonstráti a klášter v Želivě. Opat Tajovský byl v roce 1950, krátce po číhošťském zázraku zatčen, želivský klášter byl obsazen a StB do něj podstrčila zbraně. Poté byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a organizování ozbrojeného převratu. Byl vězněn na Pankráci, Mírově, Valdicích a Leopoldově. Pro mnohé byl v těžké době povzbuzením a inspirací. Dával lidem naději, že zase bude lépe. Byl to také on, kdo byl motorem při obnově želivského kláštera a jeho života po roce 1993.
Opat Tajovský byl člověk, který se nevzdával a nenaříkal. Je dokladem toho, že když se člověk snaží žít dobře a jde si za svým cílem, je mu přáno. A také je příkladem člověka, který svým chováním a jednáním povzbuzoval druhé. Jeho životní příběh je velmi aktuální právě dnes, v době, kdy každý hledá pevné body, o které se může opřít a směr, kterým se vydat dál.
Měl jsem velké štěstí ve svém životě, tohoto člověka malého postavou, ale velkého duchem a morálními vlastnostmi jsem mohl poznat a několikrát se sním potkat.
