Společně s dalšími čtyřiceti řediteli a jinými aktéry ve vzdělávání jsem vyrazil na týdenní studijní cestu do Estonska a Finska. Proč právě tyhle dvě země? Obě jsou považovány za lídry v kvalitě vzdělávání. Nyní opouštíme Estonsko a můžu se podělit o své poznatky.
Systém školství v Estonsku je docela podobný jako u nás, výrazně se ale liší podmínky, ve kterých se jednotlivé školy nachází. Vzdělávání zde lidé přikládají velkou hodnotu, navíc zde lidé naslouchají autoritám a dodržují pravidla. Na jednu stranu jsou zvyklí spolupracovat a na druhou jsou vzájemně velmi otevření. Tahle kombinace vytváří téměř ideální společenské podmínky pro úspěšné vzdělávání.
Estonsko není žádná zaostalá země, jak by si mohlo hodně lidí myslet, spíše bych ji přirovnal k nám lépe známému Slovinsku. Snaží se oprostit od svých bývalých kolonizátorů a přiblížit se západu, respektive zde k severu. I jazyk je ze stejné skupiny jako finština a tyto země jsou si v mnohém podobné, pro nás velmi překvapivě včetně životní úrovně a myšlení lidí. Děti zde mimo jiné mají zdarma školní stravování (někde až třikrát denně), dopravu do školy a zdravotní péči ve škole.
Zdejší školství se vůbec netají tím, že se inspiruje hlavně ve Finsku a mají zde skvěle vydefinovány cíle i cesty k nim, na rozdíl od nás jsou s nimi dobře obeznámeni lidi přímo v terénu, od ředitele po učitele. Zdejší ministerstvo má mezi sebou a školami zřízenou agenturu Harno, která má za úkol vše přenášet shora dolů a naopak poskytovat zpětnou vazbu.
Školy v Estonsku mají vysokou autonomii, systém věří ředitelům a zřizovatelům. Školy se tak velmi liší, více než u nás, ale přesto společné rysy najdeme. Běžná estonská škola je velmi pěkně zařízená, se spoustou místa k neformálnímu setkávání v podobě různých sedátek, křesílek, gaučíků či knihoven na chodbách. Naopak třídy jsou zařízeny jednoduše, v učení by žáky nemělo nic rozptylovat. Běžně ve třídách mají velké dotykové monitory, kterými nahradili interaktivní tabule. Zcela odlišné je, že do tříd je běžně vidět, prosklenými dveřmi nebo prosklenými celými stěnami.
Dětí ve třídách základní školy může být maximálně 24, na středních 36. Neexistuje zde školní družina, děti, včetně prvňáků, prostě odejdou po vyučování domů, kde jsou často samy. Zaujala mne také učebna dílen, kde byly přístroje, ke kterých bychom se u nás báli děti pustit, třeba cirkulační pila.
Děti jsou od mala učeny být samostatné, za své chování odpovědné a zároveň spolupracovat. Ve většině hodin běžně používaly telefony, když si něco potřebovaly najít nebo vyfotit, nebo si pomohly vzájemně. Učitelé mají k dětem partnerský přístup, všude panovala dobrá atmosféra založená na vzájemném respektu a důvěře. Učitelé žáky velmi podporují i ve smyslu kreativity, což přináší později inovace, pro které jsou Estonci ve světě slavní. Ve třídách nepracují asistenti pedagoga, děti, které jej potřebují, chodí do speciálních škol.
Na většině škol učitelé měli každý týden schůzky ve skupinách, kde společně hodnotili výuku a plánovali další.
Co se samotné výuky týče, viděli jsme výborné hodiny, průměrné hodiny i podprůměrné hodiny. Mezi výukou a představenými skvěle zpracovanými cíli a strategiemi jsme viděli mnohdy hluboké rozdíly. Zdaleka nejsou tam, kde by chtěli být nebo si myslí, že jsou, nicméně mají velmi dobře našlápnuto.
Rozhodně jsme neviděli to nejlepší, co si lze ve vzdělávání představit. Proto je nám trochu záhadou, že právě Estonci byli neúspěšnější v posledních Pisa testech. Moje vysvětlení proto jsou dvě. Dlouhodobě si myslím, že kombinace "staré školy" a "novátorské výuky" přináší velký efekt. Finové, od kterých se inspirují, byli dlouhé roky v Pisa testech velmi úspěšní, před pár lety změnili styl výuky a vyklidili tak pole Estoncům.
Mgr. Tomáš Augustýn, Ph.D.
ředitel ZŠ Leandra Čecha Nové Město na Moravě
