Dělají to bez přímé politické propagace, ale přece jenom jsou to političtí šéfové, známé osobnosti spojené s určitým politickým směrem. Je správné pustit na akademickou půdu politiky? Vždyť akademická půda je prvoplánově nepolitická.
Jsem přesvědčený, že tito lidé do akademických poslucháren patří. Jsou totiž nejen tváří politiky. Jsou také těmi, kteří rozhodují o důležitých věcech, které se týkají nás všech. Mnohdy jsou to lidé s velkými odbornými zkušenostmi či vědomostmi. Tady již není řeč o politice, tady se hovoří o společenských tématech, které se nás všech, a také studentů a akademických pracovníků významně dotýkají. Studenti se o jejich přednášky zajímají a kultivují na nich své společenské i lidské postoje.
Vedle politiků se na akademické půdě objevují odborníci z různých profesí. Ti také často reprezentují různé významné instituce a přinášejí s sebou nepřímou propagaci např. banky, veřejné či politické instituce, firmy. Pokud tedy tím prvním plánem je aktuální nebo domluvené téma, potom není o čem diskutovat.
V současné době přibývá k výše uvedeným důvodům ještě jeden navýsost aktuální. Celosvětová ekonomická krize nás jen tak rychle neopustí. O jejím řešení v naší republice budou rozhodovat právě ti, které nemáme do škol pustit? My všichni chceme vědět, co bude, nebo alespoň co by mohlo být. Oddělovat společnost od školy zkrátka nejde.
Již před lety to řekl básník Egon Bondy v jedné Hrabalově povídce. „Nejen že jde s námi ten, kdo s námi nejde, ale jde s námi i ten, kdo jde proti nám, protože nikdo se nemůže odpárat od epochy."
