Smlouva ACTA, která vyvolala řadu protestních akcí, se u nás zastavila. Premiér Nečas to vyhlásil veřejně, ale protestní akce to zatím nezastavilo. Zajímavá na tom je skutečnost, že se protestuje proti něčemu, co četl jen málokdo, protože smlouva byla donedávna tajná. Protestuje se tedy spíš na základě dohadů, než na základě znalostí a konkrétních argumentů.
Celá problematika je velmi nepřehledná, neboť základním pojmem, okolo kterého se vede diskuze, je duševní vlastnictví. Již sama definice toho, co je duševní vlastnictví a kde jsou hranice jeho ochrany je problémem. Dopady takové ochrany, či spíš jejích hranic, to je podle mne kámen úrazu.
Dohoda ACTA obsahuje některá ustanovení, která skutečně ohrožují osobní svobodu jednotlivce například kontrolou počítačů na hranicích. Činí tak také tím, že umožňuje osobní kontroly a odmítají presumpci neviny, když poskytovatelům internetu nařizují žalovat na podezřelé jen na základě stížnosti, tedy bez jakýchkoliv důkazů. Uvedené postihy mají znesnadnit pirátské stahování hudby, filmů či jiných tvůrčích počinů.
Potřebné je takové řešení, které zajistí autorům odpovídající finanční ocenění a na druhé straně umožní pro jejich šíření využít moderních technologií, tedy internetu.
Současná situace umožňuje zdarma získat něco, za co by se v normální společnosti mělo zaplatit. Netroufám si navrhovat, jak by se mělo dále postupovat. Změny však musí být zásadní na obou stranách.
Závěrem dvě skutečnosti, které smlouvu ACTA staví do trochu jiného světla.
Za prvé, ty země, ve kterých dochází k největšímu porušování autorských práv, se k dohodě asi nepřipojí.
A zadruhé, a to považuji za základní. Dokud se nenaučíme platit za to, co si bereme, tak všechny dohody budou jenom cárem papíru.
PaedDr. Ladislav Jirků, poslanec PSP ČR za TOP 09
