Jihlavský Deník přinesl minulý týden článek s příznačným titulkem "Dotaci město nedostalo. Za Peltou mne jít nenapadlo, říká starosta". V oblasti sportu a jeho podpory se dlouhodobě pohybuji, a proto reaguji na tento smutný popis současného stavu.
Dotační tituly MŠMT do sportu jsou rozděleny na investiční a neinvestiční. Investičních titulů je celkem deset a tvoří přehledný systém podpory sportu různých úrovní (talentovaná mládež, reprezentace, sportovní svazy, sportovní oddíly atd.). Hodnotící kritéria však zcela chybí a stejně je tomu i u investičních dotací. Veřejnost se nedozví, jak jsou žádosti vyhodnocovány, jen lépe informovaní vědí, že dotace vyhodnucuje určená skupina lidí, a jen ti nejlépe i nformovaní vědí, kdo tu skupinu tvoří a u koho mají orodovat za svoje žádosti. Při podpoře 50 žádosti z 1 200 podaných je jasné, že jen těžko někdo může dostat dotaci zcela náhodou.
Ve výše zmíněném článku pan starosta z Náměště nad Oslavou přichází s návrhem, že by místo dotací bylo lepší dát místním samosprávám větší finanční prostředky a oni už budou vědět, jak nejlépe s penězi naložit. Za současné situace ano, neboť dotacemi jsou podpořeny často bohaté oddíly na investice, které jsou vysoce nad potřebami průměrných sportovců. Naopak když chtějí v průměrném městě postavit sportovní halu nebo v menší obci rekonstruovat nevyhovující hřiště, tak ti mají smůlu. Ministerstvo při vyhodnocování žádostí totiž ani netuší, jaké sportovní zázemí je v dané ; lokalitě a jejím okolí. Neexistuje žádný seznam sportovišť, o tzv. pasportizaci sportovišť se na MŠMT a ČUS léta jen šušká, ale nikdo se do akce raději nepustil. Co kdyby se pak zjistilo, že Pepík už v Horní Dolní má pět tenisových kurtů, golfové hřiště, bazén a regenerační centrum a děti ve Lhotce si kopat do míče můžou tak leda na zahradě.
Mgr. Tomáš Augustýn, předseda Komise mládeže Českého svazu házené
Michael Kubík, krajský manažer TOP 09 Vysočina
