Korupci považuji za zlo působící ekonomické škody, ale zejména škody v oblasti morální.
Ztráta důvěry občanů ve schopnost státu zajistit její minimalizaci je jistě velmi demotivující a dnes do značné míry způsobuje pověstnou „blbou náladu". Současné 57 místo na celosvětovém žebříčku korupce není jistě nijak uspokojivé a ještě méně je uspokojivá je skutečnost, že se toto umístění z roku na rok zhoršuje.
Boj proti korupci je možný na úrovni zákonodárné, výkonné moci a morálky.
Zákonů protikorupčních máme, stejně jako ostatních zákonů, dostatek. V jejich množství a složitosti se laik zcela ztrácí a co hůře, občas se v něm ztrácí i odborníci. Paradoxně některé protikorupční zákony mohly korupci spíše napomáhat. Toto tvrzení podporuje množství novel a úprav těchto zákonů.
Jistě by prospěl dobrý zákon o prokazování původu majetku, který by platil pro každého občana státu a nebylo by jej možné obcházet.
V oblasti moci výkonné je nejpodstatnější maximální podpora orgánům, které korupci vyšetřují a postihují. Ochránit je před všemi vlivy a nechat je pracovat zcela nezávisle.
Ať budou zákony sebelepší, policie a soudy nestranné a výkonné, nebude korupce ubývat, pokud se nezmění postoje společnosti, která je dnes rozdělena do dvou skupin. Ta jedna skupina z korupcí pracuje jako s firemní strategií a považuje ji za zcela normální. Ta druhá skupina o její všudypřítomnosti ví, nepodílí se na ní a demoralizuje jí vědomí bezmoci.
Se skupinou první se musí vypořádat orgány činné v trestním řízení. V druhé skupině je potřebné vytvořit vědomí, že bezmoc není na místě. Podmínkou je nekorumpovat, nepodléhat korupci, upozorňovat na korupci a spolupracovat s orgány, které jsou určeny k jejímu potlačení.
Budou-li zákony kvalitní, výkonná moc fungující a většina občanů přesvědčena, že krást není normální, jistě se nálada zlepší.
