Požár v našem národním parku

Jak tomu bývá, tak se ihned objevily debaty, kdo za požár může. A to si musíme připomínat neustále – klimatická změna, vlny veder a sucha, nepříznivá druhová skladba lesa, která je suchem oslabována a poté náchylná na nemoci a škůdce. V době sucha tak vznikne tak ideální kombinace pro šíření požárů. Pak stačí jiskra, nedopalek…

Objevují se i názory, že za to můžou ti, kteří v lesích národního parku (resp. v jeho nejpřísněji chráněných zónách) nekáceli a nechali les "na pospas" přírodě. Jenže od toho jsou národní parky – aby příroda měla svůj prostor bez zásahů člověka. Tady bych opravdu nezaměňoval národní park s hospodářským lesem.

Jak to bude s obnovou lesa a vůbec přírody po požáru v národním parku? Správně se v těchto dnech ozývají hlasy, že obnova lesa by měla být přirozená. Tedy opět bez výrazných zásahů člověka. V praxi to vlastně můžeme vidět právě teď v bezzásahových územích národního parku Šumava, který se obnovuje po kůrovcové kalamitě (viz. Foto). Mezi uschlými stromy se postupně začínají zelenat náletové a pionýrské dřeviny. Ty budou mnohem odolnější suchu i klimatické změně než uměle vysazený monokulturní les. A podobné znovuzrození přírody budeme moci sledovat i v NP České Švýcarsko. České Švýcarsko už sice neuvidíme v původní podobě, ale budeme mít možnost být svědky jeho znovuzrození.

/foto NP Šumava - obnovující se les v NP Šumava/