Ceny potravin, potravinová krize a nová migrační vlna

Od začátku svého teroristického tažení proti Ukrajině se Putin snažil způsobit světovou potravinovou krizi a vyvolat vlnu hladové migrace do Evropy. Počítal s výpadkem dodávek obilí z Ukrajiny, která patří k jednomu z největších producentů na světě. Počítal i s výrazným nárůstem cen syntetických hnojiv, pro jejichž výrobu je klíčový zemní plyn a na kterých jsou závislé zemědělské výnosy.

Na východě Ukrajiny ruští okupanti ukradli úrodu a zemědělské zásoby či přímo likvidovali sila a sklady s potravinovými komoditami. Podle vývoje cen potravinových komodit se nejprve zdálo, že Putinovi plán vychází. Viz grafy FAO níže.  Přibližně od března ale začala klesat cena rostlinných olejů a od května dokonce cena obilovin. Tím hlavním důvodem je, zjednodušeně řečeno, počasí a dobrá práce zemědělců, jejichž výsledkem je rekordní úroda, která do značné míry nahradí výpadek produkce z válkou sužované Ukrajiny.

Tah potravinovou krizí Putinovi nevyšel. I přesto potřebuje Kreml dostat státy Evropské unie pod intenzivní tlak, který povede k ekonomickému a politickému oslabení unie a tím pádem i vůle a ochoty Unie jednotně vzdorovat Rusku a pomáhat Ukrajině.

Hladová migrace Evropy se nekoná. To Putinovi nevyšlo. Tak přišel čas na plán B – před několika týdny začala do Itálie, kde padla vláda silně proevropského premiéra Braghiho, proudit další migrační vlna, tentokrát z břehů z východní Libye, kontrolované Haftarem s podporou ruských žoldáků Wagnerovců. Postoj Italů vůči migrantům přicházejícím z Afriky se oproti letům výrazně proměnil, na této pomoci se začal podílet dokonce Frontex, který v minulosti čelil mnoha nařčením z porušování lidských práv na hranicích EU. Tato proměna byla ovšem možná mimo jiné proto, že se výrazně snížil počet nově příchozích a otázkou je, jak dlouho tato pomoc s novou migrační vlnou vydrží a kdy se promítne do vnitřní politické krize nejen v Itálii.

Dalším Putinovým želízkem v ohni je Srbsko, dlouhodobý spojenec Ruska, ať už v oblasti politické, náboženské či vojensko-zpravodajské. Balkán je sud střelného prachu. Nepokoje na hranicích s Kosovem a další možné ruské zásahy do dění na Balkáně mají z tohoto sudu učinit sud doutnající, u kterého je jen otázkou času, kdy exploduje. V tuto chvíli se zdá, že sami Srbové patrně nemají zájem – podobně jako Bělorusové – o přímou účast v takto zažehnutém konfliktu. Ale s ohledem na to, jak složitá ta oblast je, dost možná stačí malá jiskra – například v podobě vhodně vystavěné a hojně šíření dezinformace – k tomu, aby se vznítil mnohem větší konflikt.