Školy připravené vyučovat na dálku. Učitelé využívající moderní technologie. Ideálně i změna školních osnov nebo rovnou celého systému vzdělávání. Koronavirová krize může změnit české školství k lepšímu. Jsou o tom přesvědčeni pedagogové z kandidátky hnutí Spojenci pro kraj.
Největší rozruch mezi veřejností způsobila povinnost žáků nosit ve školách roušky. Nejprve zavedená a brzy potom zrušená. Vrcholní politici se doteď dohadují s odborníky, kdo ji vlastně prosazoval. „To opatření jsem nechápal, takže je dobře, že bylo zrušené. Uniká nám ale diskuze o tom podstatném – jak je možné po všech krizových zkušenostech české školství změnit zásadně,“ poukazuje Jiří Řehák, lídr kandidátky a celonárodně oceněný učitel teplického gymnázia.
Učitelé, školáci a počítače
Minimálně jedno pozitivum přinesla krize do školství už v průběhu nouzového stavu. „Kantoři se naučili využívat všechny výhody počítačů a internetu, což byl celá léta pro některé oříšek,“ těší například Michala Vlacha, ředitele Základní školy a Mateřské školy v Březně na Chomutovsku, který za Spojence kandiduje na osmém místě.
Jeho slova potvrzují i další pedagogové i ředitelé. „Učitelé, kteří se technologií trochu báli zjistili, že na tom vlastně nic moc není a zvládají to,“ pochvaluje si jedenáctka na kandidátce Spojenců Josef Kusebauch, starosta Chabařovic, civilním zaměstnáním ředitel tamní školy. „Obecně jsme v této oblasti udělali velký skok kupředu,“ přikyvuje další kandidát Spojenců Richard Červený, ředitel soukromé školy a učiliště v Roudnici nad Labem.
Není to ale výhoda jen pro učitele. „Když na škole naučíme děti efektivně pracovat na dálku, ohromně se jim to bude hodit v životě. Třeba taková práce se sdílenými dokumenty - v řadě firem už je samozřejmá a kdo ji ovládá, má výhodu,“ poukazuje na rozšířené využívání informačních technologií Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy a poradkyně hnutí.
Vyučování na dálku
Zásadní změna se v rekordním čase promítla dokonce přímo do zákona. Poslanci schválili, že součástí povinné školní docházky bude nově i takzvaná distanční výuka, tedy učení na dálku. „Tohle vnímám jako velice dobrý krok,“ netají se optimismem Petra Mazancová, která je jinak k současnému stavu školství veskrze kritická. „Školy tím získávají možnost pružně reagovat i na jiné situace, než je epidemie. Absence žáka nebo i kantora, všechno bude možné řešit pomocí dálkové výuky, na kterou budou školy připravené,“ dodává.
Nikdo přitom nepředpokládá, že dálková výuka nahradí tu každodenní. „Kontakt se spolužáky je pro děti velice důležitý, ale být připravený na různé situace je také správné,“ dodává Josef Kusebauch. Škola v jeho Chabařovicích už si vytvořila systém dálkové výuky, jehož fungování budou prý učitelé nacvičovat i během normálního školního roku.
Osekat klasické učivo
Pedagogové z řad Spojenců však doufají v ještě zásadnější změny ve školství. Celostátní vzdělávací plány podle nich obsahují více povinných prvků, než žáci opravdu potřebují. „Je v nich spousta výstupů v konkrétních předmětech, ale kvůli nim není čas žáky připravit na důležitější věci – co je důležité při kontaktu s ostatními, jak se chovat v určitých situacích a podobně,“ přibližuje J. Kusebauch. Podle něj by si měly školy zrevidovat osnovy a určitě, jaké znalosti jsou pro jejich školáky extrémně důležité a které je možné potlačit.
Jeho slova potvrzuje také Richard Červený, který vede střední školu. „V rámcových plánech je víc, než je důležité,“ poukazuje s tím, že klasické učivo by si zasloužilo ´osekat´. „Potřebná odbornost je bez diskuze, ale víc bychom se měli soustředit také na dovednosti a znalosti, které žáci potřebují pro reálný život,“ podotýká.
Jak v tom může pomoci kraj? „Užitečná by byla metodická pomoc pro školy, Ústecký kraj v tomhle moc dobře nefunguje,“ podotýká Červený. Střední školy, které jsou v gesci kraje, by si podle něj zasloužily odbornější vedení. „Teď jsou často ovlivněné politikou a nikoli snahou o co nejlepší vzdělávání,“ nebojí se tnout do živého.
Šance, kterou (ne)využijeme?
Podle lídra Jiřího Řeháka má české školství šanci změnit se naprosto zásadně. „Bojím se ale, že tuhle šanci nevyužijeme,“ dodává upřímně. Podle něj je české školství příliš zaměřené na výkon a změna bude příliš obtížná. „Rodiče našich žáků byli vychováni v tom, že je důležité, jestli má dítě jedničku nebo dvojku. Už se neptají, jestli ho to ve škole bavilo a co se vlastně naučilo,“ říká. Proto si myslí, že veřejná diskuze bude velice obtížná. „Ale šance tu na stole je. Jde jen o to, jestli ji dokážeme využít. A začít můžeme právě na kraji,“ uzavírá.
Radka Ostřížová, krajská manažerka Ústeckého kraje
