Ústecký kraj se vrhl na podporu učňovského školství, ale vydal se špatným směrem. Školy nemají dostatek kvalifikovaných mistrů, žákům chybí praxe v reálném prostředí a firmy marně shánějí absolventy s potřebnou kvalifikací. Tohle vše přitom dokáže vyřešit systém, který nemá zrovna sexy název, ale zato skvělé výsledky – duální vzdělávání.
Když o duálním vzdělávání mluvil dnešní lídr Spojenců Jiří Řehák před minulými volbami, chápalo ho jen pár odborníků. Přitom systém už dlouhá léta funguje v Německu, na Slovensku ho mají pět let uzákoněný. Česká republika spustila pilotní projekt teprve před třemi lety v Moravskoslezském kraji. A všichni teď s úžasem sledují první výsledky. „Je to systém, který může jednoznačně pomoci i v Ústeckém kraji. A mohl pomáhat už dávno,“ dodává Řehák.
Ve druháku na stavbě? Super!
Základní myšlenka duálního vzdělávání je jednoduchá. O teoretickou výuku se postará škola, praxi zajistí soukromá firma. Ovšem s tím, že si své žáky zaváže jako své budoucí zaměstnance. „Je to výhra pro všechny,“ říká Jiří Řehák, sám středoškolský pedagog. „Školy díky tomu zajistí praxi v reálném provozu, žáci získají jistotu zaměstnání a firmy si vyučí své budoucí zaměstnance tak, aby je nemuseli po škole složitě a nákladně přeučovat.“
Sám se s dobrými příklady v minulosti setkal jako krajský zastupitel a člen výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. „Střední průmyslová škola stavební v Ústí nad Labem spolupracovala s Metrostavem, žáci se už ve druhém ročníku dostali přímo na stavby, což je super,“ líčí svou zkušenost. Podle něj je pro systém zásadní, aby o něj měly zájem samotné firmy.
Duální vzdělávání přitom výrazně podporuje český Svaz průmyslu, který ho chce ukotvit přímo v zákoně. „Budoucí rozvoj českého průmyslu je existenčně závislý na kvalitě tuzemského školství. Absolventi škol ale dnes nejsou dostatečně připraveni na reálnou praxi,“ podotýká viceprezident svazu Jan Rafaj.
Praxe v závodech: Dnes je to opruz
Praktická výuka v závodech funguje i dnes, bohužel často formálně a tím pádem bez efektu. S čímž má zkušenosti i předsedkyně Učitelské platformy a členka expertního týmu Spojenců Petra Mazancová.
„Firmy nemají motivaci se žákům plnohodnotně věnovat, jsou to pro ně spíš starosti navíc. Vyčlenit mistra, hledat žákům práci, kterou zvládnou, dohlížet na ně… Prostě opruz,“ chápe postoj firem.
Její slova potvrzují i lidé přímo z podniků.
Například do strojírenského závodu společnosti Metalimpex z Hrobčic chodí na praxi kluci z nedalekého učiliště. „Je to ale spíš v rovině, kdy se firmy jako my snaží učilištím vyjít vstříc při zajišťování povinné praxe pro jejich žáky. Větší přesah tam při dnešním systému můžeme hledat jen těžko," podotýká Pavel Pastyřík, ředitel společnosti. „Žák na praxi sice společnosti stojí zlomek ceny běžného zaměstnance, ale práce se jim často musí hledat, nebo vykonávají jednodušší práce, které je profesně nikam neposunou. Firmy na to v dnešních podmínkách prostě nejsou nastaveny. Nemají motivací a většinou ani odpovídající personál, který by se jim systematicky věnoval,“ doplňuje svůj pohled Pastyřík.
Princip duálního vzdělávání se mu proto líbí. „Pokud by praxe u nás byla zároveň výchovou našich budoucích zaměstnanců, rozhodně bude větší zájem se jim věnovat, to je bez debat“.
Pochopili to i manažeři firem v Moravskoslezském kraji, kde běží od roku 2017 pilotní projekt duálního vzdělávání. Například společnost Brose CZ, která se do něj zapojila, spolupracuje s několika školami v regionu a nyní si vychovává dvanáct žáků ve druhém a třetím ročníku. „V loňském roce jsme také zaměstnali prvních pět absolventů,“ dodává k tomu generální ředitel společnosti Niclas Pfüller. Firma dokonce vybudovala a vybavila vlastní středisko praktického vzdělávání za deset milionů korun.
Technologie, návyky i styl
Jak doplňuje Petra Mazancová, jistota budoucí práce není jediné plus, které systém absolventům přináší. „Při praxi v normálně fungujícím závodě budou nejen v kontaktu s opravdu využívanými technologiemi, ale poznají také pracovní návyky a styl práce. Že je někdo šéf, že bezpečnost práce není jen kapitola v učebnici, že musí do práce přijít včas a na svačinu si nemohou odejít, kdy chtějí,“ jmenuje pro příklad.
Morální podpora nestačí
Lídr Spojenců pro kraj Jiří Řehák je přesvědčený, že systém bude mít podporu i mezi ostatními politickými stranami v kraji. „Nikdo se této cestě nebrání, ale morální podpora nestačí,“ podotýká. „Je potřeba, aby kraj začal být aktivní. Měl by vytyčit koncepci, následně motivovat a oceňovat či preferovat školy, které se do systému zapojí, ukazovat příklady dobré praxe, komunikovat s firmami…,“ jmenuje.
„My jako Spojenci jsme připraveni se touto aktivní cestou vydat.“
Radka Ostřížová, krajská manažerka TOP 09 Ústeckého kraje
