Přišlo to jako vlna. Sociální sítě zaplavila v různých mutacích se opakující otázka - když toho tolik děláme pro uprchlíky z Ukrajiny - co my? Co naše (české) děti, naši chudí, naši bezdomovci, co uděláme pro ně?
Stojí vůbec takové otázky za odpověď? Ano. Stojí, protože máme dost zkušeností, abychom předpokládali, že se terorista Putin nestáhne za pár dnů zpátky do Ruska. Běženci tu budou déle a my musíme znát odpovědi i na otázky, které dnes na první dobrou vzbuzují pocit, že je klade přinejmenším příznivec nějaké xenofobní strany. Do této doby jsme přijali na hlavu více běženců než v Německu. To je velká zpráva o naší solidaritě, buďme upřímní a otevření i vůči těm, kteří se ptají.
Kolik jsme jim poslali?
Podle tohoto článku na ČRo nás krize na Ukrajině bude stát 2,5 mld korun. To nejsou utracené peníze, ale peníze naplánované k utracení a pozor - důležité - neberou se na dluh - ministerstva i stát mají své rezervy přesně na tyhle účely. Abychom tu nestříleli s vysokými numery - každý z nás by tím přispěl 250 Kč. Přijde Vám to hodně? Pro srovnání výdaje ministerstva práce a sociálních věcí (na ty dětí, chudé, seniory apod.) jsou necelých 758 miliard. To si nedokážu představit, ale vidím, že se zvedly z minulého roku o 43,5 mld. Takže jsme z daní dali na sociální výdaje o 43,5 mld (to je 4 350 Kč na jednoho občana) a na Ukrajinu 2,5 mld, tedy 250 Kč. Jinými slovy, výdaje na Ukrajinu naše děti, chudé, důchodce, ani jiné skupiny neohrožují a nejde jim ani méně peněz.
Ano, mohly. Mohl se o ně snížit dluh, který máme a který budeme splácet. Na pomoc Ukrajině se poskytlo kromě peněz ze státního rozpočtu ještě dalších miliardu a půl korun. Na ty jsme se složili a dali jsme dohromady největší sbírku v dějinách země všichni společně. Tedy skoro 40 % dávají lidi ze své kapsy - nepochybně to jsou prostředky, které nebude muset alespoń z části vynakládat stát. A vůbec to není málo.
Původně tu měla být otázka, proč pomáháme, ale on to má každý trochu jinak. Takže, vyplatí se nám ta pomoc? Hodně lidí si myslí, že ano. A jde to i spočítat. Pokud uprchlíci začnou brzy pracovat, začnou se zvyšovat i příjmy z daní, které budou odvádět, budou platit sociální pojištění, kterým přispějí na důchody českých občanů, budou platit i zdravotní pojištění. A všude vidíme, že pracovat chtějí.
Každý ví, že tu máme dost odvětví, kde nikdo pracovat nechce - nejsou lidi v pomocných profesích ve zdravotnictví, v sociálních službách, takže tam nikdo nikoho neohrožuje. Pokud Ukrajince nevyužijí pracovní agentury, které si nechávají velký podíl mzdy, není důvod, aby Ukrajinci snižovali ceny práce. Upřímně, kolik let by se u nás nestavělo, kdyby tu nebyli, že? Teď je situace jiná - přicházejí učitelé, lékaři, střední třída - mnozí z nich budou mít práci jen s tím, jak pomáhat Ukrajincům… Ano, bude tu skokově víc pracovních sil, proto musíme zabránit tomu, aby pracovali načerno či v šedé zóně. Pravidla a zákony musí platit pro všechny stejné bez ohledu na národnost. Na jejich dodržování dohlíží kontrolní instituce (např. úřady práce, Státní úřad inspekce práce, finanční úřady) a na nich teď bude, aby podmínky byly stejné pro všechny. Když se dívám na záběry s desítkami maminek s dětmi, napadá mě, zda se konečně nestanou i ty částečné úvazky pro mámy běžnější než dosud.
To nikdo neví. Když by Vám tank srovnal barák se zemí, vrátili byste se? Kdyby Vám okupanti zabili část rodiny, chtěli byste se vrátit? Četl jsem o zkušenostech z jiných zemí - vrací se třetina lidí. Měli bychom počítat s tím, že mnozí v Česku najdou nový domov. Ukrajinci podle mě tohle zatím neřeší - dokud nebude po válce, je na podobné úvahy dost času.
Ano, největší obavy mám z toho, aby ukrajinská komunita nebyla vylučována z naší společnosti. Kdyby v městech vznikly ukrajinské čtvrti, školy, party, obávám se, že by to nevedlo k ničemu dobrému. Měli bychom teď podpořit všechny možnosti, aby byli mezi nás přijati stejně jako příchozí z Vietnamu, kteří mezi námi fungují už po generace. Klíčová taky bude bezpečnost - nepochybně dojde k situacím, kdy bude zasahovat policie - ta se musí chovat naprosto profesionálně a nestranně.
Okamžik, kdy převáží populismus, politici budou věci skrývat nebo zveličovat. Teď se hraje o důvěru a důvěra se rychle ztrácí, když se lidem lže. Musíme problémy pojmenovávat, na otázky odpovídat a nebát se. To dáme.
