V minulém čísle Odrazu jsme si mohli přečíst velmi důležitý článek p. radního T. Pařízka o tom, že se pro město Roztoky bude zpracovávat nový územní plán. Je to velmi důležitá informace, a protože si ještě pamatuji projednávání plánu dosud platného, dovoluji si přidat k tomuto tématu několik poznámek. Platný územní plán pořídily Roztoky poměrně brzy, a proto si můžeme uvědomit jeho důležitost a zhodnotit, jak se osvědčil v čase, co je potřeba upravit, nebo změnit. Osobně se domnívám, že stávající ÚP byl zpracován kvalitně a byl schválen v proporcích, které dobře vystihují zájmy rozvoje města. Je pravdou, že jeho přijetí proběhlo v době, kdy ještě nebyly zcela jasné majetkoprávní vztahy (nedokončené restituce), které další vývoj významně ovlivňují, na druhou stranu jeho schválení umožnilo nejen určitou velkorysost pojetí, ale hlavně to, že jsme se mohli ucházet o různé dotace, kde platný ÚP je často podmínkou pro jejich získání a jednání o různých širších vazbách v rámci regionu, např. silniční napojení na Prahu apod. Uběhla však řada let, a je tudíž potřeba tento důležitý dokument aktualizovat. Myslím si, že je škoda, že k plánované aktualizaci nedošlo již dříve, jak o to někteří zastupitelé usilovali. Důvodem je určitá obava, aby nám v našem regionu, který se rozvíjí vpravdě bouřlivě, neujel vlak.
Zpracování a přijetí ÚP totiž není jen přijímání regulativů ohledně toho, co chceme, nebo nechceme budovat, nebo podporovat v obci. Není to jen vize budoucnosti města, kterou si momentálně představujeme a která ostatně byla v minulých volebních obdobích zpracována. Nejenom já se domnívám, že by mělo jít o nadčasový dokument, který zajistí přijatelný život všem sociálním skupinám občanů, kteří zde žijí, ale také o plnohodnotnou návaznost na rozvoj regionu, ve kterém se nacházíme, a to je právě velmi těžké. Blízkost metropole, hustota osídlení, sítí, geografická situace atd. stejně jako skutečnost, že většina občanů dojíždí za prací mimo město, přináší kromě některých existenčních výhod pro občany z hlediska plánování života města těžké problémy. Lidé, kteří přicházejí do Prahy a okolí za prací, kvůli životnímu naplnění a z různých dalších pohnutek ze všech koutů republiky, chtějí mít komfort městského bydlení a spojit jej s idylou venkova. Ono to je ale možné jen do určité míry, a kvůli nedosažení harmonie pak vznikají protichůdné tlaky a záměry, často vysloveně kontraproduktivní, před kterými chci hned na počátku diskuse varovat (užil jsem si jich už skutečně dost). Je to především jev, kterému Angličané říkají NIMBY- efekt. Je to zkráceně asi následující: “Jsme pro rozvoj (nebo dokonce pro ten váš pokrok), ale ne na našem dvorku! “ Tento neblahý jev je vidět zejména ve vztazích mezi obcemi, při projednávání společensky důležitých staveb jako jsou skládky, přehrady, ale hlavně liniové stavby dopravy, jako silnice (viz projednávání severního obchvatu Prahy, stanovisko Suchdolu) apod. Vyskytuje se však i uvnitř obce, kdy ti, kteří již mají byt, začnou požadovat okamžitý zákaz dalších staveb z důvodu poškození přírody, nedostatku parkovacích míst či dokonce zaclonění výhledu. Na tyto postoje určitě narazíme i při aktuálním projednávání ÚP. Proti nim (úmyslně situaci zjednodušuji) stojí často zájmy vlastníků pozemků, lidí, kteří chtějí v oblasti podnikat (a to často i v oblasti zemědělství, či lesnictví), lidí, kteří mají jinou vizi rozvoje tzv. velké Prahy. Cílem nastávajících jednání bude hledání optimálních kompromisů. Chceme město „zahradního“ typu, jaké se začalo rozvíjet po 1. světové válce, předpokládám, že v dostavbě již založených kontur (např. Vršek), ale samozřejmě (a je to vidět na realizovaných stavbách a přestavbách) s požadavky, které jsou kladeny podle dnešních měřítek, to je namátkou větší bytová plocha, plyn, voda elektřina, internet, nerušený příjem rozhlasu a televize, péče o odpady, širší ulice se zpevněnými povrchy, samozřejmě doprava a jiné a jiné! Na otázku, proč tyto banality připomínám, odpovím předem – teprve v současnosti usiluje město o dokončení kanalizace, a dosud je řada nemovitostí bez tohoto výdobytku, televizní příjem je ve velké části města stále rušen leteckým provozem, signály sítí jsou slabé, někde nedosažitelné atd. Infrastruktura a služby, které dnes považujeme za samozřejmost, přinášejí s sebou vyšší ekonomické zatížení. Aby tyto náklady byly pro obyvatele únosné, je nutné, aby služby byly poskytovány určitému efektivnímu počtu uživatelů. Toho je možné dosáhnout dvojím způsobem (příklady např. z Německa, Rakouska): sdružením obcí do větších celků, které je spojeno do jisté míry se ztrátou výlučného rozhodování, nebo dosažením optimálního počtu obyvatel. Při prvním projednávání ÚP byla zvolena druhá varianta. Domnívám se, že to bylo rozhodnutí správné a rozsah vymezený v současném ÚP bych tudíž doporučil zachovat. Zvýšení počtu obyvatel odpovídá objektivnímu tlaku populace, který se v daném regionu projevuje a město je ještě schopno ho akceptovat samozřejmě za současného zlepšování infrastruktury. Větší nárůst města by změnil tvář tohoto sídelního útvaru. Je ovšem pravda, že se to již v minulosti stalo a osady Roztoky i Žalov se změnily razantním způsobem. Ovšem nejen tyto obce, ale i Kralupy, Libčice i sama Praha. Objektivním zákonitostem ve vývoji osídlení nelze zabránit. Můžeme se na ně připravit a přijetím rozumných mezí změny učinit přijatelnými. Domnívám se, že nereálně přijaté omezení počtu obyvatel by mělo jediný efekt – za několik let by byl ÚP změněn. Právě takový vývoj je ale nežádoucí, protože změny zpravidla nedostatečně obráží komplexnost ÚP, tj. např. dost míst ve školách i na hřbitovech, dostatek energií, vody atd. Reálně přijatý plán je rovněž nutný pro začlenění a prosazování zájmů města v regionu: jde zase např. o zásobování vodou, odpadové hospodářství, poštu, fungující městský úřad a spoustu dalších služeb, ale zejména nejslabší článek města Roztok - silniční dopravu! Dnes je to zaklínadlo, proč nepovolit již žádný další byt. Tento problém si zaslouží samostatnou pozornost. Ovšem na tomto místě bych chtěl upozornit, že zvyšující se počet automobilů je rovněž zákonitostí, se kterou se bohužel musíme smířit. Silniční komunikace ve směru do Prahy podle řeky Vltavy se kapacitně pravděpodobně pro nákladnost úprav nezlepší. Proto již při přijímání platného ÚP jsme uvažovali s napojením směrem od Velkých Přílep. I tam je totiž situace neudržitelná a uvažuje se s novým napojením st. silnice č. 240 do Prahy. Existoval již dokonce plán přemostění údolí v Černém Volu, ovšem byl zastaven, podobně jako obchvat Prahy v našem úseku právě díky Nimby - efektu. A tak obyvatelé celého regionu dále polykají zplodiny vznikající na dávno nevyhovujících silnicích. Pro nás však je právě toto napojení velmi důležité. Město se musí snažit vybojovat pro své obyvatele tuto možnost, pokud je to ještě vůbec možné. Jelikož jsme obcí ležící mimo hlavní silniční tahy, na rozvoj silnic dostaneme finanční prostředky jen stěží, přestože nikdy nezabráníme určitému průjezdu vozidel z jiných obcí, který narůstá přímo zběsile. Proto paradoxně vidím zachování postavení Roztok jakožto největšího města naší části okresu Praha západ za možnost udržet si vyjednávací pozici v řešení dopravního generelu severozápadně od Prahy.
Myslím, že podobně složité jsou i otázky zdravotnictví, sociální politiky, školství, ochrany přírody, bezpečnosti a další, o kterých se jistě bude na stranách Odrazu diskutovat. Doufejme, že to budou diskuse moudré a nikoliv emotivní výlevy.
Martin Štifter
Článek vyšel v Odraze č. 3.
