Ruku na srdce - víme všichni, co se píše v Ústavě České republiky? Nebojte, nebudu citovat všech více než 100 článků… ale začátek ve stručné formě připomenu: „My, občané České republiky, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet ČR jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku…“.
Všimněte se – my občané. Ne nějací „oni”, na něž je zvykem se často odvolávat. Dále se píše: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“. A ten lid jsme zase my. Máme často pocit, že „oni“ si stejně dělají, co chtějí a na „nás“ nezáleží? Tak s tím něco udělejme! Je to jeden z motivů, proč kandiduji.
Na papíře máme rovnoprávnost zaručenu. „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“, píše se v ústavě. Já se chci zasadit o to, aby tento princip byl více vidět v praxi. Aby se zlepšila ta často zmiňovaná vymahatelnost práva. Nechci, aby přetrvával pocit, že „těm nahoře“ se nemůže nic stát, zatímco my jsme často popotahováni za každou maličkost.
Na druhou stranu - přestože je stále co zlepšovat, máme svobodu a demokracii. Opět ústava: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Jak s tím naložit? Platí, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná narušovat svobodu jiného člověka. A víme, že lidé jsou si rovni, ale rozhodně nejsou stejní.
Četla jsem řadu více či méně učených úvah o tom, že svobodu si zaslouží jen zodpovědní lidé. Jsme takoví všichni? „Odhodláni budovat, chránit a rozvíjet svou vlast, vědomi si svých povinností a zodpovědnosti vůči druhým a vůči celku“? Zhruba v době, kdy jsem se narodila, řekl americký prezident Kennedy občanům: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem“! Zní to u nás někomu směšně? Pokud ano, tak to určitě není jenom tím naším typickým zlehčováním všeho amerického, ale viděla bych v tom pozůstatek totalitního spoléhání na to, co nám dá stát. Nebo je stále ještě někomu bližší to pravidlo z totality „kdo nekrade, okrádá rodinu“?
Jsme republikou a to slovo pochází z latinského „Res Publica“, v překladu „společná věc“. No a já bych chtěla, abychom skutečně považovali svou vlast za společnou věc nás všech. Abychom ji společně vytvářeli a byli na to hrdí – pak teprve od ní můžeme chtít něco zpět. Máme velký potenciál. Ten ale nesmí být rozmělňován těmi, kteří to tak necítí, kteří raději žijí na úkor jiných – na úkor nás všech. Těmi milovníky bezpracných příjmů, kteří se jen ptají „co uděláš ty pro mě“.
Michaela Vojtová
