Vznik zákonné normy na ochranu společnosti před riziky spojenými s prostitucí

Česká republika patří k předním cílům sexuální turistiky a jako jedna z mála evropských zemí nepřijala žádnou komplexní zákonnou normu, která by reflektovala realitu a stala se zároveň prvním krokem k omezení negativních jevů, které jsou s prostitucí spojeny.

Mezi evropskými zeměmi pouze Česká republika a Estonsko zaujímá postoj tzv. abolicismu, tedy dílčím způsobem postihuje problémy doprovázející prostituci. Represivní přístup, tedy zákaz prostituce a trestání poskytovatelů i zákazníků se v různých variantách uplatňuje ve Švédsku, Polsku a Irsku. Reglementační postoj má varianty od akceptování prostituce jako profese (Rakousko, Německo, Dánsko, Nizozemí) po rozlišování dobrovolné prostituce, která je legální a trestání nucené prostituce (Španělsko, Itálie, Francie). V některých postkomunistických zemích se o problematice systematicky diskutuje (Rumunsko, Slovensko, Maďarsko)

Z iniciativy pražských radních vzniká návrh zákona, který v aktuální situaci vidí jako přiměřenou regulaci doprovázenou restrikcí a prevencí. Od podzimu 2012 probíhá diskuse v rámci TOP09. 

V řadě hledisek dochází ke shodě, vynořujíc se přirozeně i nedořešené otázky. Dovolujeme si shrnout zásadní:

Prostituce není slučitelná s lidskou důstojností, platí to pro osobu poskytující sexuální službu i pro klienta. Zároveň je třeba hájit odpovědnost za vlastní jednání jako důležitou hodnotu.

Regulativní opatření by mělo sledovat následující dikci:

Prostituce je nežádoucí jev, který se netrestá při splnění těchto podmínek:

1. prostituce nesmí být nikdy nabízena ani poskytována na veřejném prostranství
2. osoba provozující prostituci se dobrovolně zaregistruje v neveřejném registru
3. při registraci prokáže svou bezúhonnost v oblasti související s činností prostituce (kuplířství, mravní ohrožování mládeže…)
4. osoba provozující prostituci hradí finanční náklady spojené s trvalou lékařskou kontrolou
5. prostituce nesmí být nabízena prostřednictvím tištěným ani dalších médií
6. rozhodnutí o zákazu provozování prostituce na neveřejném místě je v kompetenci obce   

Z diskusí vyplývá, že pokud dojde k regulaci prostituce, měla by být určena korektní forma zpoplatnění této činnosti. Klasická daň se nejeví jako ideální, protože by mohla být motivující např. pro obce a došlo by de facto k morálnímu uznání prostituce jako běžné služby Zároveň však není přípustné, aby nevítaná činnost byla tímto finančně zvýhodněna.

Morální aspekt potřebnosti zákonné normy na ochranu společnosti před riziky spojenými s prostitucí

Zákon omezující a regulující jev prostituce, resp. diskuse o něm, je důležitým krokem, který znovu vyjasní, jaké vztahy jsou v oblasti lásky a intimity plnohodnotné a které chování je náhražkou získatelnou za finanční obnos. Cílem není ponížit osoby provozující prostituci, návrh zákona se váže k naději, že v první fázi zmizí nebezpečná šedá zóna. Cílem není daňový přínos, poplatky mají být určeny k částečnému uhrazení nákladů, které státu plynou při nápravě škod a při prosazování preventivních opatření. Registrace osob provozujících prostituci má regulativní charakter.