Ing. Jan Švácha (50) je na Rakovnicku známá firma. Za dvanáct let, kdy pro město pracoval jako místostarosta, se potkal snad s každým ze zdejších obyvatel. Přestože se nyní stal ministerským úředníkem, nadále nechybí u žádné místní akce – je všude, kde se něco děje, kde je legrace nebo hraje pořádná muzika.
O vašem vstupu do komunální politiky kolují pikantní historky. Kolik je na nich pravdy?
To je už docela známá story. Krátce po revoluci jsem začal jako novinář pracovat ve zdejším regionálním týdeníku Raport. Díky tomu jsem byl v Rakovníku a okolí hodně vidět, a tak mě oslovila skupina nezávislých kolem režiséra Jaroslava Kodeše, jestli bych za ně nešel kandidovat. Řekl jsem si – proč ne, sedět v hospodě a nadávat na politiku umí každý. Šel jsem na první schůzi a ta skupina byla tak hrozně free, že si pořadí na kandidátce tahali z klobouku. Mělo to svou skrytou logiku, byla to parta kvalitních lidí bez nějakých přemrštěných politických ambicí, takže bylo v podstatě jedno, kdo bude v čele a kdo na chvostu. Jenomže já jsem si vytáhl jedničku – a protože to uskupení bylo úspěšné, do městského zastupitelstva se nás dostalo šest a já jako první v pořadí jsem se stal místostarostou.
Z jakého důvodu jste měl potřebu do komunální politiky vstoupit?
V té době jsem měl pocit, že se v Rakovníku vůbec nic nehýbe. Že se zastavily veškeré investiční akce. Že se nedělají věci, které by se dělat měly a mě by bavily. Nelíbily se mi neopravené silnice a chodníky. Díky tomu, že jsem byl v novinách, dozvídal jsem se o spoustě problémů a viděl jsem, co v Rakovníku není dobře. Nelíbilo se mi vedení radnice, zatímco lidé, kteří mě oslovili s kandidaturou, měli moji důvěru. A tak jsem si řekl, že zkusím, jestli člověk jako jednotlivec dokáže něco změnit.
Jak ten pokus dopadl?
Zjistil jsem, že změnit se dá spousta věcí, ale naopak že jsou věci, které se vůbec změnit nedají, ať člověk sedí na jakékoliv pozici. Ve volebním programu jsem například slíbil odstranit výběrčí budku parkovacího systému na náměstí. Ta budka je nevzhledná a straší v nej-cennějším historickém centru města mezi bránou, muzeem a kostelem. Já jsem nastupoval na radnici s cílem zrušit a zničit budku. Dodneška tam stojí. A dodneška mi lidé vyčítají, že jsem to nedokázal. Ale i když je člověk v koalici a má tři hlasy v radě, tak jakmile s něčím nesouhlasí koaliční partner, pořád v zastupitelstvu stojí jen čtyři nebo šest lidí proti většině ostatních. Když nesouhlasí koaliční partner, neprosadíte to. Ano, byla by tu varianta zradit koalici a prosadit si své dohromady s opozicí. Ale to se ve slušné společnosti prostě nedělá.
Co považujete za nejdůležitější věc, kterou jste se v komunální politice naučil?
Naprosto zásadní zjištění bylo, že zevnitř všechno vypadá úplně jinak než zvenku a naopak. Když jsem přicházel jako novinář, říkal jsem si, že stačí udělat pár jednoduchých kroků, aby se všechno zlepšilo. Jakmile jsem vstoupil dovnitř, viděl jsem najednou spoustu dalších záležitostí, které bylo třeba řešit, aby ty nejjednodušší věci fungovaly. Od té doby dokud o jakémkoli problému z jakékoli oblasti nemám dost informací, nejsem schopen kvalifikovaně rozhodnout.
V komunální politice jste začal působit jako nezávislý. Co vás přimělo ke vstupu do politické strany?
Bylo to v době, kdy jsem se jako místostarosta dostával s některými lidmi z opozice do opakovaných konfliktů, které byly tak vyhrocené, že hrozily přerůst v soudní spory. Začal jsem cítit potřebu podpory. S někým to prodiskutovat, porovnat názory a zkušenosti s lidmi stejné krve. Jako nezávislý jsem za sebou neměl nikoho, kdo by mě v kritické situaci podržel. Politická strana je taková velká skupina, která dodává pocit bezpečí. Když jsem pak procházel programy a stanovy jednotlivých stran, zjistil jsem, že lidi v TOP 09 uvažují stejně jako já – že není nic zadarmo a když chceš něco utratit, musíš na to uspořit. Jejich program shrnoval to, co je každému normálnímu člověku jasné.
Jako místostarosta jste přicházel do kontaktu s krajem a jeho představiteli. Co vlastně kraj v současné době dělá? Co znamená pro město a celý region?
Když jsme nastupovali na radnici, byl kraj baštou ODS. Jako pravicová radnice jsme s nimi hodně komunikovali a dokázali jsme v té době získat třeba prostředky z ROP na nové autobusové nádraží. Garnitura ČSSD po svém nástupu na všech zásadních postech vyměnila lidi, a vyměnila je za lidi nezkušené. Zanikly tím všechny koncepce, které tam do té doby existovaly. Koncepce cestovního ruchu, koncepce komunitního plánování, koncepce výstavby a správy silnic – to všechno ze dne na den přestalo existovat. Od té doby k nám zástupci kraje chodili už jen provádět audit. A protože jsme byli z „opozice“, měli jsme těch kontrol spoustu. Ale že by nám kraj v něčem pomáhal? Získávali jsme nějaké peníze, byli jsme úspěšní v získávání dotací, ale vždycky byly strašné problémy třeba jen s tím, aby nám to hejtman Rath podepsal. Na podpis schválené dotace jsme čekali třeba dva roky. Například v případě revitalizace židovského města jsme už měli rozjeté stavební práce.
Jako pravicová radnice jste neměli problém komunikovat s pravicovým krajem, ale s krajem vedeným sociálními demokraty to už nefungovalo. Znamená to, že kraj vždy dobře vychází jen s radnicemi, které jsou mu svým složením politicky blízké?
To tak není. Pravicový kraj komunikoval s kýmkoliv. Vyprávět by o tom mohl třeba pan Klátil, komunistický starosta z Krupé, který byl úspěšný v získávání dotací tehdy i nyní. To až s poslední krajskou garniturou to přestalo fungovat. My jsme měli tenkrát ještě jednu specialitu. Jeden z našich opozičních zastupitelů, sociální demokrat, sám seděl na kraji, ale paradoxně místo aby městu pomáhal, řídil se taktikou spálené země a snažil se dokázat, že děláme všechno špatně. Co bylo pro nás špatné, bylo pro něj dobré. Každý problém, který jsme řešili, byl tím obtížnější.
Jakým způsobem by měl podle vás kraj fungovat třeba v příštím volebním období?
Zaprvé je pro mě zásadní, aby se znovu daly dohromady koncepce. Nynější nekoncepční přístup, kdy se všechno řeší krok za krokem teprve ve chvíli, kdy už je problém, dostává kraj do obrovských finančních problémů. Dále by podle mě by mělo platit, že ať vládne pravá nebo levá, finanční prostředky se musí rozdělovat spravedlivě. A jde také o metodické vedení. Když se po volbách změní obsazení radnic, nastoupí spousta nových starostů, kteří nevědí, co a jak dělat. S něčím se mohou obrátit na svaz měst a obcí, ale podle mě by právě kraj měl být metodickým orgánem, který jim pomůže se rychle zorientovat.
Pokud zasednete v krajském zastupitelstvu, které oblasti byste se rád věnoval?
Při práci pro město mě hodně bavily sociální věci, na kraji by mě zajímala určitě i kultura. Ale štěpit pozornost mezi dvě nebo tři věci je špatně. Aby člověk mohl, i na úrovni kraje, dělat něco dobře, musí se soustředit jen na jednu věc. Tak se budu rozhodovat mezi kulturou a sociálními věcmi.
Co považujete v současné době za hlavní problém Středočeského kraje, který by se měl na krajské úrovni řešit?
Celkovou nekoncepčnost. Všechny ostatní problémy, jako třeba rozbité krajské silnice, jsou jen jejím průvodním jevem. Za dobu, kdy ve středních Čechách vládnou sociální demokraté, proto došlo k velkému zadlužení kraje, k němuž dojít nemuselo. Středočeský kraj býval v rámci republiky jedním z nejúspěšnějších, ale od nástupu sociální demokracie se v zadluženosti propadl na jedenácté nebo dvanácté místo mezi kraji. To nikdy nebylo.
Co vidíte jako hlavní problém rakovnického regionu, kterým by se měl kraj přednostně zabývat?
Jednoznačně nedostatek vody. A myslím, že tento problém postihuje nebo časem může postihnout i řadu dalších regionů. Středočeský kraj zažívá v posledních desetiletích na jedné straně sucho, a zároveň povodně. Obojí je ale znakem téhož problému – neumíme udržet vodu v krajině. Je třeba, aby kraj byl při řešení nápomocen, a to nejen finančně. Myslím, že v budoucnu se ukáže, že žádný problém není tak závažný jako sucho.
Řada politických stran před volbami přichází s nabídkami, které určitým způsobem korumpují voliče. Které z těchto témat považujete za nejvíc populistické?
Někteří kandidáti nebo strany se snaží nakrmit lidi nenávistí. Nenávist se totiž strašně dobře prodává. Politické uskupení, které se začne prezentovat nenávistí, určitě získá řadu posluchačů a slušná procenta. Je to zdroj frustrace, která se pak musí vybít jinde. Je jedno, jestli se ta nenávist vztahuje na migraci, zločinnost nebo třeba na poplatky v nemocnicích. Pokaždé je to podle mě neférový politický boj.
Martina Řehořová
