Profesor Martin Potůček se svém článku Mecenášství? Náhradní kanály přerozdělování zamýšlí nad tím, proč nejbohatší muži Spojených států chtějí rozdat značnou část svého majetku na charitativní účely. Dospěl k závěru, že to je nespravedlnost tržních sil a nástupu „neoliberalismu“, který vede k rostoucím rozdílům v příjmech. Bohatí podnikatelé tak podle něj korigují výsledky tržních procesů, tedy jednají trhu navzdory. Domnívám se, že tato interpretace není správná.
Z textu pana profesora přímo čiší přesvědčení, že volný trh a snaha o malý a efektivní stát nějakým způsobem zabraňuje jednotlivcům v uplatnění dobrovolné solidarity. Ale vždyť je to přímo naopak! Abychom to dokázali, srovnejme dva modely sociální politiky, či obecněji přístup k hospodářské politice. Ten první, socialistický, propaguje profesor Potůček jako předseda Sociální komise ČSSD. Mně je rozhodně bližší jiný přístup, přístup konzervativní.
Socialistický model je postaven na vysokém zdanění, který jednotlivci bere většinu příjmu a snižuje tak možnosti, jak může se svým příjmem nakládat. Spoléhá se na to, že úředníci či politici o jeho prostředcích umí rozhodovat lépe a převládá solidarita povinná, vynucená. Pro dobrovolnou solidaritu již prostor nezbývá. Konzervativní model pak jednotlivci nechává větší část příjmu, i větší osobní odpovědnost. Zbývá prostor pro větší dobrovolnou solidaritu, kterou stát může podporovat různými nástroji. Příkladem může být současný návrh ministra financí Miroslava Kalouska, který zvyšuje částku, kterou si lze odečíst z daní na charitu či jiné veřejně prospěšné účely.
Jinými slovy, Bill Gates se nezbavuje svého majetku navzdory fungování trhu a nesocialistickému modelu sociální politiky, ale právě díky těmto dvěma faktorům. Jistě by tak nemohl učinit, pokud by v USA stále platily vysoké mezní sazby daně z příjmů, které zrušil v 80. letech konzervativní prezident Ronald Reagan, jehož sté výročí narození si právě připomínáme. Nesmyslné sazby (70 - 90 %!!!) platily v oněch, podle profesora Potůčka, „zlatých“ 60. – 70. letech. Tato doba však ve svém důsledku přinesla prudký růst nezaměstnanosti, inflace, veřejného dluhu a celkově neudržitelnou hospodářskou politiku.
