Projev poslankyně Niny Novákové na sněmu České středoškolské unie
S ČSU se známe už tři roky, dokonce jsme si slíbili spolupráci ještě předtím, než jsem byla zvolena do sněmovny. Každá debata, kterou jsme u kulatých stolů spolu vedli, mně – a snad i jim - něco přinesla.
První bod z prohlášení Revoluce na střední jsme už dokonce posunuli do zákona. Od letošního školního roku se podněty žákovské samosprávy musí ze zákona zabývat také školská rada, nejen ředitel, jako dosud.
Středoškoláci nastavují zrcadlo, které nezkresluje. My, kteří se ve školství pohybujeme, můžeme říci jenom: máte pravdu a navíc, téměř všechno, co byste revolučně chtěli, my už dávno máme dělat. Základní vzdělávací dokumenty nás k tomu vyzývají už 20 let a od tzv. kurikulární reformy nás k tomu přímo zavazují.
Je spravedlivé říci, že existují střední školy, které alespoň některé z požadavků splňují, např. gymnázium, ze kterého přicházím, umožňuje během studia volit si 40% předmětů (to je nápad s číslem 6). Škole, která nesplňuje požadavek číslo tři, tedy variabilitu v metodách a formách práce, by se to mělo velmi negativně promítnout do hodnocení ČŠI.
Další nápady chtějí změny v zákonných normách, ale vůbec nejsou nereálné. Myslím uznání certifikátů u maturity nebo odměna za úspěšnou praxi.
O nutnosti zmenšit počet žáků ve třídě mluvím v každé debatě o novele školského zákona.
Efekt, který to přinese, se projeví nejen ve výsledcích vzdělávání, ale ve změně atmosféry při práci ve třídě a vzroste také šance na změnu ve vztahu žáci a učitel: víc klidu, víc respektu, víc vzájemného poznání, víc otevřenosti a nápadů.
Kdybych mohla, přidala bych ještě úkol: pedagogické fakulty mají akreditovat a nabízet široké obory, které vycházejí z oblastí v Rámcově vzdělávacích programech: člověk a příroda, člověk a společnost, člověk a jeho svět, umění a kultura, také člověk a zdraví. Jenom učitel, který chápe vztahy mezi obory a má široký rozhled alespoň v jedné oblasti, bude žákům zprostředkovávat obraz světa podle současného stavu poznání. Zatím studenty vysíláme s batohem neuspořádaných informací tak, jak je tam jednotlivé úzce pojaté předměty přisypávají. Bez kompetence – tak rádi o nich mluvíme – rozeznat podstatné a detailní, bez schopnosti zkoumat obrovské množství informací a být k nim kritický.
Ve školách téměř nevyužíváme jednu důležitou věc, kterou každý homo sapiens sapiens má: emoce.
Potlačujeme je a nekultivujeme je. Výsledkem jsou výbuchy negací – agresivita nebo šikana.
Považujeme za zbytečnou oblast kultury a umění. Je to zásadní chyba, ale zároveň téma na delší debatu.
Přeji ČSU, ať nás nenechá v klidu, protože můžeme ještě některý z bodů Revoluce na střední zrealizovat.
Nina Nováková
