Všichni ten pocit známe. Přejedete-li například z Vysočiny nebo z Jihočeského kraje do středních Čech, jsou silnice druhé a třetí třídy najednou v horším stavu. Důvodů bude pochopitelně více. Nepochybně je to také tím, že ve středních Čechách máme silnic II. třídy 2.300 km a silnic III. přes 6.200 km. Tyto komunikace jsou majetkem kraje a propojují většinu měst a obcí na jeho území. Silnice v blízkém okolí Prahy jsou navíc neúměrně zatíženy nákladní a osobní dopravou. Některé nahrazují chybějící části pražského okruhu a jsou používány jako zkratky mezi dálnicemi, které paprskovitě směřují do Prahy ze všech stran republiky. Stav silnic druhé a třetí třídy je ale pro život ve Středočeském kraji zcela zásadní. V kraji nejsou velká města, ale naopak přes 1.000 obcí. Okolo Prahy je velká hustota obyvatel odkázaných na denní dojíždění. Velká část obyvatel středočeských obcí po krajských silnicích dojíždí do zaměstnání, a to často až do Prahy. Špatný stav silnic zhoršuje dopravní dostupnost obcí, prodlužuje dobu dojezdu veřejné i individuální dopravy i sanitek a hasičů. Má tedy také ekonomické důsledky. Zanedbané silnice jsou navíc nebezpečné. A bezpečnosti nepřispívá ani špatné využívání vodorovného značení, tedy čar na silnicích, které zlepšují orientaci řidiče na vozovce.
Uplynulé 4 roky bohužel neznamenaly zlepšení. Na vině je současný systém údržby krajských silnic, který k tomuto stavu přispívá. Hlavním problémem není jen nedostatek finančních prostředků, ale jejich nehospodárné vynakládání. Údržba silnic je přenesena na externí dodavatele a správce komunikací nemá prakticky žádné vlastní kapacity, což neumožňuje včasné a účelné opravy krajských silnic. Chybí rychlé zjištění poruch vozovek a jejich odstranění, aby nedošlo k větším škodám a tím i k větším nákladům. Opravy jsou často prováděny teprve v okamžiku, kdy je ohrožena sjízdnost komunikace, a mnohdy nekvalitně. Důsledkem je krátká živostnost oprav. Jediným účinným prostředkem je potom v podstatě pouze celková výměna povrchu. Pak se ale situace opakuje. Stejný model je dobře vidět i na středočeských mostech. Dlužno dodat, že mosty nejsou výlučně středočeská bolest.
Recept spatřuji ve čtyřech změnách. Správce komunikací by měl získat svoji vlastní techniku a zázemí k zajištění základní běžné údržby všech zmíněných komunikací. Opravy malých prasklin musí být prováděny systematicky a včas. Do vytváření dlouhodobých plánů oprav a rekonstrukcí by měly být vtaženy města a obce, které mají lepší znalost o stavu a vytíženosti silnic. Zásadní je nové nastavení podmínek, za nichž externí dodavatelé provádějí rekonstrukce a také větší dohled nad kvalitou práce. A konečně poslední je zavedení účinné kontroly zátěže silnic ve spolupráci s policií s cílem zamezit jejich nadměrnému poškozování. Pokud Středočeský kraj změní svůj dosavadní přístup, věřím, že se i ve Středočeském kraji dočkáme kvalitnějších a bezpečnějších silnic.
tomáš klinecký, kandidát do Senátu za Kolínsko, kandidát do středočeského krajského zastupitelstva
