Havelka: Divadlo jsou starosti, bolesti, ale radost převládá

Roman Havelka je zakladatelem a duchovním otcem lánského ochotnického spolku. Je nejen režisérem her, které jsou na repertoáru divadla, ale i dramaturgem a autorem návrhu scény a kostýmů. Tento týden je i ředitelem a hlavním iniciátorem sochařského sympozia v Lánech, které je letos na téma „pamětní křížky“. Vernisáž děl, která vznikají v centru obce pod širým nebem, se uskuteční za týden v sobotu odpoledne. 

Dobrý den, zajímalo by mě, jak jste se k divadlu dostal? Jak složitá byla cesta k divadlu, kde berete inspiraci a je někdo z vaší rodiny hercem či režisérem? 

Už od 1. třídy jsem věděl, že se budu věnovat herectví. Nikdy jsem ale jako dítě divadlo nehrál, až na střední škole jsem založil divadelní soubor. Po vojně jsem nastoupil do karlovarského divadla jako elév. Herectví mě učil vynikající český herec, pan Gustav Opočenský. Byl jsem i na přijímacích pohovorech na JAMU, ale odešel jsem vyloženě znechucen, když mi student 2. ročníku řekl, abych zahrál mokrý hadr. Musím podotknout, že jsem už v té době byl pět let v angažmá a hrál jsem velké role, takže jsem věděl, že o mokrém hadru herectví není. Po 20 let jsem se pak poměrně úspěšně živil herectvím. Z mé rodiny se kumštem zabýval můj dědeček, který vyučoval ve Vojenské hudební akademii v Roudnici nad Labem hru na tubu a dva strýcové z otcovy strany se věnovali opernímu zpěvu jako sólisté. Moje maminka celý život hrála ochotnické divadlo a mihla se také ve filmové pohádce Sůl nad zlato, vždycky sedíme u televize, když ji dávají. Inspiraci beru ze života, s tím, že miluji tragikomedie – jsou stejné jako život sám, smích i pláč. 

Chtěl bych se zeptat, kolik váš soubor už sehrál premiér a kde na ně berete například autorská práva? Jak se dá k zajímavé hře dostat a za kolik? 

Letos budeme uvádět 19. premiéru. U autorů, kteří jsou již 70 let po smrti, se autorská práva neplatí,uostatníchvám poradí v Dílii. S některými autory se domluvíme třeba písemnou korespondencí, že nám autorský honorář, jako amatérům, odpustí. Ke hře se dostanete právě na internetových stránkách Dílie nebo Aurapontu. 

Kterou hru pro vás bylo nejtěžší režírovat a se kterou jste nejvíce spokojen? 

Všechny hry, které jsem režíroval, byly svým způsobem těžké. Vždy je důležité najít klíč k inscenování díla. Musím vědět, co chci divákům sdělit. To se týká nejen tragédie, ale i komedie. Divák by měl odcházet nejen s pocitem příjemně stráveného večera, ale měli bychom ho i přimět, aby o tom, co viděl, přemýšlel. Spokojen? Tak to jsem si jistý – Mrzák inishmaanský. Na inscenaci této skvěle napsané irské komedie jsem celkem pyšný. A ani herci mi to nezkazili. Byli vážně skvělí. 

Jste profesionální režisér? Co byste poradil člověku, který by si chtěl založit divadlo a zkusit režírovat? 

Necítím se být profesionálním režisérem, i když jsem režíroval v profesionálních divadlech, jsem profesionálním hercem a loutkohercem. V současné době třeba hraji v Národním divadle marionet v Praze v představeních Don Giovani a Kouzelná flétna. Pokud chcete založit divadlo, sežeňte si partu lidí, kteří chtějí to samé, co vy. Následně prostor na zkoušení a hraní a zkrátka hrajte, hrajte, hrajte a rozdávejte radost a smích. 

Byl jsem se podívat v Lánech na náměstí na to, jak socháte křížky. Kolikáté sochařské sympozium už to je a jak jste na tu myšlenku přišli? Co je vše potřeba, aby se takové sympozium uskutečnilo a jak se k tomu staví veřejnost? 

Je to třetí sochařské sympozium. Když jsem se přiženil na Lány, přišlo mi, že je tu málo soch. A tak jsem oslovil s touto myšlenkou kamaráda, výtvarníka Karla Kellnera. Společně jsme pak zorganizovali ve spolupráci s obcí první ročník. Lidem se to snad líbí, protože mohou po celý týden sledovat v „přímém přenosu“ na náměstí vznik uměleckých děl, hodně se to líbí i dětem ze školy. Nicméně jsem zaznamenal i názor – aby nebylo „přesochováno“. Podle mého soudu ale umění okolo nás není nikdy dost. Pokud bude hezky okolo nás, bude hezky i v nás. 

Co v divadle teď chystáte a bude premiéra zase na konci roku? Kde seženu lístky? 

Začínáme zkoušet novou hru, ale titul neprozradím. Mohu slíbit, že to bude opět povedená taškařice, která ale má svůj obsah. Premiéra bude znovu 30. prosince v lánské sokolovně, lístky budou tak měsíc dopředu v lánských restauracích Fontána a Narpa. Už se na vás diváky těšíme. 

Jezdí vaše divadlo také na přehlídky? Jaké s nimi máte zkušenosti? 

Na začátku jsme se účastnili i soutěžních přehlídek, dnes už jezdíme jen na nesoutěžní. Nejlepší atmosféru má přehlídka sokolských divadel v Lázních Toušeň. Co se týče zkušeností... Soutěžní přehlídky nám zkrátka nevyhovují. Opustili jsme je ve chvíli, kdy jsme zjistili, že část poroty na jedné středočeské přehlídce je pod vlivem alkoholu. 

Vy prý vedete v Lánech i kulturu. Byla jsem teď na kulinářském jarmarku a bylo to prima, takové útulné, příjemná atmosféra. Co chystáte do konce roku? 

Moc děkuji za celý tým, který jarmark připravoval, bylo to pro ně náročné a taková pochvala potěší. Do konce roku chystáme 3. října na náměstí vernisáž právě probíhajícího 3. ročníku sochařského sympozia, 22. října bychom chtěli zasadit již zmíněnou Lidickou hrušeň. Rozsvěcení vánočního stromečku se svěcením adventních věnců, které si tam lidé přinesou z domova, bude na návsi 28. listopadu. Pak nás jistě čeká opět akce Zpívá celé Česko s Deníkem, kdy se scházíme na náměstí a zpíváme koledy. Velkou a oblíbenou událostí je Voňavý advent, neboli den s vánočními tradicemi, který se bude konat v lánské sokolovně 12. prosince. Stánky s vánočním zbožím, voňavé občerstvení, dílny pro děti a na závěr loutková pohádka. A pak už 30. prosince divadelní premiéra s vyhlášením letošního laureáta ocenění Klobouk dolů. Rádi vás všechny kdykoliv přivítáme. 

Nehrál jste náhodou v loutkovém Divadle Lampion? 

Ano, byly to skvělé časy za úžasného režiséra a skvělého ředitele Karla Brožka. Strávil jsem v Lampionu bezmála deset krásných let. 

Co pro vás divadlo znamená? 

To je složité. Spoustu radosti i bolesti... Ale, naštěstí, radost převládá. 

Neviděla jsem vás v nějakém seriálu? 

Jo, jo. Tak tedy Ordinace v růžové zahradě, Vraždy v kruhu, Pojišťovna štěstí, Doktoři z Počátků – všechno svěží umělecká dílka. Zrovna příští týden by měl běžet „můj“ díl Ordinace v růžové zahradě, kde hraji prostoduchého spolužáka doktora Švarce. Nevynechejte, stojí to za to! 

Překvapuje mě, že se v Lánech stále něco děje, zatímco v jiných vesnicích doslova chcípl pes. To u vás panuje taková pohoda? Neříkejte mi, že se při vedení obce někdy pořádně nepohádáte. 

To víte, že se někdy se starostou přeme. Občas není lehké přes něj prosadit mé nápady, které jsou v jeho očích „bláznivé“, nicméně nakonec se mi ho téměř vždy podaří přesvědčit a vyjdou. Máme dobrého starostu. Potěšil jste mě, že jste si všiml, že se v Lánech skutečně stále něco děje,nemámerádi nudu. Je to zásluha všech Lánských, kteří organizují akce, zkrátka chtějí pro sebe i ostatní něco udělat. 

Kolik stojí každá premiéra hry ochotnického spolku? Myslím tím kostýmy, kulisy a tak dále. Máte nějaké sponzory? Platíte to ze svého, nebo vám na to vydělá vstupné při premiéře a reprízách? 

Zpočátku jsme získávali finance z grantů Středočeského kraje a obecního příspěvku, dnes už zůstala pouze obec a my jí za to děkujeme. Sem tam přispějí místní firmy, nebo pomohou s výrobou scény. Povětšinou, co se týká kostýmů, volíme současné hry, kde herci oblékají svůj civil a necháváme šít tak dva tři kostýmy. Všichni hrajeme bez nároku na honorář a vybrané vstupné vždy použijeme na zaplacení pronájmu sálu v sokolovně na zkoušení a na pokrytí nákladů na další hru. Jedna premiéra vyjde v průměru zhruba 10 až 15 tisíc korun, měli jsme ale i dražší premiéry, podle toho, kolik jsme získali peněz a jakou hru jsme zvolili. 

Slyšel jsem, že se v Lánech bude vysazovat Lidická hrušeň. Co to znamená? 

Dnes již více než sedmdesátiletá hrušeň, která roste na pietním území bývalých Lidic, přežila jako jediný ovocný strom vyhlazení této středočeské obce za 2. světové války. Pro současné obyvatele Lidic je symbolem znovuzrození vesnice, odkazem, který by budoucí generace neměly nikdy zapomenout. Proto se Občanské sdružení Lidice, které o strom pečuje, rozhodlo nechat v genovém sadu v Tachově vypěstovat odnože Lidické hrušně a zprostředkovat jejich výsadbu zájemcům z celé republiky i zahraničí. Nyní se na nás usmálo štěstí a můžeme i my v Lánech díky panu Nešporovi z Lidic potomka Lidické hrušně vysadit. Ještě to není úplně potvrzené, ale mělo by to být 22. října v dopoledních hodinách a do školy k nám přijedou s dětmi diskutovat i přeživší lidické ženy. Myslím, že je to důležité, aby mladí lidé věděli, co se stalo a co se tím pádem může i opakovat.