Hospodaří s vědomím, že ze stromu, který v lese vysadí, bude mít prospěch teprve jeho pravnuk. Zastává názor, že co se z půdy odebere, musí se do ní zase vrátit. Tomáš Czernin (54), místostarosta obce Dymokury, zemědělec a lesník se v barvách TOP 09 a s podporou Starostů a nezávislých i KDU-ČSL uchází o senátní křeslo za volební obvod Jičín.
Czerninové patří mezi tradiční české šlechtické rody, jejichž členové se vždy aktivně zapojovali do veřejného života a v historických okamžicích prokazovali věrnost vlasti. Za co všechno tedy vděčíme vašim předkům?
Všechny generace samozřejmě detailně neznám, protože je jich mnoho. Kdybych ale začal od Humprechta Jana Černína, tak ten v 17. století vystavěl zámky Kosmonosy a Humprecht a na Hradčanech známý Černínský palác. Byl to velký mecenáš umění. Když pak přeskočím k posledním generacím, tak se můj dědeček v roce 1938 v okamžiku ohrožení republiky jasně postavil proti oddělení Sudet. Později byl u prezidenta Háchy s delegací české šlechty, kterou vedl otec současného Karla Schwarzenberga. Odmítli německou státní příslušnost, a tím pádem se z nich rázem staly osoby nepřátelské Říši. Dědeček to dost tvrdě odskákal – byl uvězněn.
Takový původ určitě zavazuje. Je právě to příčinou, proč máte potřebu zapojit se do současné politiky?
Hlavním důvodem je, že se mi v životě splnila všechna přání. Můj dědeček pořád jenom ztrácel. Svobodu, majetek, vlast. Já to, i díky statečnosti svých předků, zažívám obráceně a beru to jako závazek. Uvědomuji si, že společnosti a vlasti něco dlužím, proto bych se vedle své charitativní činnosti rád zapojil také do politické práce.
Jak vypadal váš život před pádem komunismu?
Naše rodina byla rozdělená, já jsem vyrůstal v Československu. Bydleli jsme v Chodově u Karlových Varů, nej-prve v paneláku ve dvoupokojovém bytě. Když maminka čekala bratra, tedy třetí dítě a byt nám byl už opravdu malý, rodiče koupili zdevastovaný dům za Nejdkem v Krušných horách. Byl to barák po sudetských důchodcích, kteří se stěhovali do Německa. Až do mé dospělosti jsme pak ten dům opravovali. Peníze nebyly, vedle otce jsem jedinou pracovní silou byl já, a tak to šlo dost pomalu. Poznal jsem tak ale zedničinu a rozhodl se jít na stavební průmyslovku. Později jsem se dostal i na vysokou školu. Všichni se nad tím podivovali, ale já jsem říkal – revoluce už požírá svoje děti, takže já je tolik nezajímám. Dostudoval jsem v roce 1987, nastoupil jsem na vojnu a při návštěvě Rakouska v roce 1989 jsem poznal svou budoucí manželku. Pak přišel ten zlom – a najednou se všechna má přání začala plnit.
Co to znamená?
V roce 1990 jsem se oženil a další dva roky jsem žil a pracoval v Rakousku. V Československu už mezitím otec začal usilovat o restituci majetku a v lednu 1992 mi náhle o půlnoci telefonoval, že už mě potřebuje doma. Vrátil jsem se tedy, zapojil se do vyřizování restituce a později se podílel na hospodaření.
Jste jedním z mála soukromých hospodářů, kteří kandidují do Senátu. Z jakého důvodu podle vás zemědělci, soukromí hospodáři či farmáři do politiky tak málo vstupují?
Sem tam nějaký v politice je – koneckonců Karel Schwarzenberg o sobě také napsal, že je lesník a hostinský! Jedním z důvodů malého zastoupení zemědělství v politice může být, že hospodáři jsou často připoutáni k půdě a jejich program závisí na průběhu polních prací. Já vlastním relativně velké výměry, takže nemohu dělat všechno sám, proto zaměstnávám ty správné lidi. Můj porybný, lesmistr či agronom jsou odborníci, na které se můžu spolehnout, takže hospodářství nevyžaduje mou nepřetržitou přítomnost. Dále je třeba říci, že jak lesníci, tak zemědělci za své záležitosti vlastně dost bojují, ale dělají to spíše formou spolkové politiky. Lesníci nebo vlastníci lesů jsou většinou organizováni ve Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, zemědělci v Asociaci soukromých zemědělců atd. Prostřednictvím těchto institucí prosazují své požadavky.
S jakými aktuálními tématy se ucházíte o křeslo v senátu?
U nás na Nymbursku teď intenzivně řešíme záměry současného hejtmana, který by chtěl na nejúrodnější půdě, kterou máme, stavět čínské továrny. To se mi opravdu nelíbí. Na pole patří obilí! Čínské továrny regionu nic nepřinesou. Dokonce ani slibovaná pracovní místa, protože tam pak stejně nastoupí zaměstnanci z ciziny, kteří jsou daleko levnější. Obecně se mi nelíbí, jak lehkovážně se zbavujeme orné půdy, stavíme na ní různé skladovací prostory a výrobní zařízení. Takové zacházení s ornou půdou, která má potenciál, je brutální.
Jaký další problém je ve vašem volebním obvodě citlivý?
Ten obvod je dost zvláštní, protože zahrnuje okres Jičín a část okresu Nymburk. Na Jičínsku jsou zejména veliké problémy s dopravou, protože tudy vede tranzitní trasa do horských středisek. Obzvlášť během lyžařské sezóny jsou zdejší obyvatelé opravdu nepříjemně zatíženi neustálým průjezdem aut. Je třeba řešit dopravní stavby, které by tuto dopravu z center měst a obcí odvedly.
Jaké máte koníčky?
Jako lesník se hodně věnuji myslivosti. Člověk při ní tráví dlouhé hodiny v lese. Když sedím na posedu nebo se procházím přírodou, nezabývám se obvykle běžnými problémy a často jsem schopen vymyslet to, co od psacího stolu vyřešit nelze. Mám také rád cyklistiku, v mládí jsem dokonce závodil a v patnácti letech jsem si neuměl představit nic smysluplnějšího. Dodnes si rád a často rekreačně vyjedu. V neposlední řadě mě zajímá historie. Nejvíc 19. a 20. století. Když něco čtu, snažím se hledat souvislosti s naší dobou, odpovědět si na otázky, proč se něco stalo a proč to bylo právě tak. Často si historii spojuji i s dědečkovým osudem. Nemohu říct, že to období je moje nejoblíbenější, ale určitě je pro mě nejzajímavější.
TOP 09 varuje v poslední době před postupným a nenápadným omezováním svobody. Sdílíte tenhle názor? Máte také obavu, že bychom o nabytou svobodu mohli přijít?
Jednoznačně ano. Ztráta svobody se může odehrát hrozně snadno, už několikrát jsme to v historii zažili. A nezřídka to bylo právě takovými malými plíživými kroky, jakých jsme teď svědky. Bohužel, lidé si to neuvědomují. Daří se jim nejlépe v historii a jsou zaměřeni do té míry materiálně, že si snah o omezování své svobody vůbec nevšímají. To je ostatně také jeden z důvodů, proč kandiduji do Senátu. Svoboda se musí hájit.
Martina Řehořová
