Bydlí v Kostelci nad Černými lesy a řídí tři soukromé domovy pro seniory, i když by si už sama mohla užívat důchod. „Je to práce, která mě strašně baví,“ říká Helena Bednářová o svém působení ve společnosti Centrin, kterou založila její dcera. Kandiduje za TOP 09 do krajského zastupitelstva, kde by ráda přispěla ke zlepšení podmínek pro poskytování sociálních služeb.
Ve vašem domově má každý útulně zařízený pokoj svými věcmi a „babičkovským“ nábytkem. To nebývá v podobných zařízeních vždy zvykem.
Považuji za důležité, aby naši uživatelé byli v pozitivním prostředí. Stavíme na dobré kuchyni, aby se mohli na jídlo těšit. Snažíme se, aby měli nějaké aktivity, aby jen neleželi a nečekali. Máme aktivizační pracovníky, cvičíme třeba společně jednoduché cviky, senioři se při tom protáhnou a zabaví. Máme skvělý personál – nejen pečovatelky a sestry, ale i uklízečky nebo kuchaře.
O kolik seniorů se staráte?
Máme ve třech domovech kapacitu tři sta klientů a skoro dvě stovky zaměstnanců. Sehnat v této oblasti kvalitní personál je nadlidský úkol. Jsem ráda, že konečně nebudou muset mít sestry vysokou školu. To byl nesmysl. Chápu, že sestry na ARO nebo JIP potřebují vyšší odborné vzdělání, ale to se netýká většiny sester, které podávají léky, píchají injekce nebo ošetřují proleženiny. Tahle práce není, bohužel, ani společensky ohodnocena. Klobouk dolů před těmi, kteří se starají o druhé, nemocné, seniory.
Co vás přivedlo k práci v sociálních službách?
Před deseti lety to bylo rozhodnutí, které mi změnilo život. Nestudovala jsem ten obor, ani se mu nevěnovala. Skončila jsem gymnázium v Hellichově ulici v Praze v roce 1973, uměla jsem jazyky a mým snem bylo studovat novinařinu, což v době počínající normalizace nemělo moc smysl. Bezprostředním impulsem pro otevření prvního domova bylo, že manželova maminka, kterou moje mladší dcera milovala a trávila u ní prázdniny, skončila nemocná v LDN v Jindřichově Hradci. Bylo to tam krásné, moderní, dobře vybavené, ale péče byla neosobní. Dceru to motivovalo, uvědomila si, že sociální služby by měly být jiné, a tak jsme otevřely vlastní zařízení.
Jak vznikaly domovy, které provozujete?
V roce 2006 jsem sháněla nějaký objekt na ubytování a narazila na prodej bývalého vzdělávacího institutu, který se prodával ve Zruči nad Sázavou. Šly jsme do toho. Dcera vyhrála obálkovou soutěž a založila společnost Centrin, která koupila první nemovitost. A pak už se to rozjelo a postupně přibyly objekty na Praze 6 u letohrádku Hvězda a v Unhošti. Naše náklady na pořízení jednoho lůžka v domovech, které provozujeme, jsou asi 350 tisíc korun. Kraj nebo stát potřebují na pořízení jednoho lůžka 2–2,5 milionu.
Uvažujete o tom, že služby ještě rozšíříte?
Měly jsme nabídky na další objekty, ale dcera má roční dítě a říká, že raději než tři další domovy by měla další tři děti. A já bych jí to přála.
Takže vy nejste babička na hlídání, ale na podnikání, ve kterém dceru zastupujete... To, co děláte, je práce na víc než plný úvazek a vy jste si k ní přibrala ještě politické angažmá.
Nikdy jsem v žádné straně nebyla a komunistům se vyhýbala jak čert kříži. Po roce 1989 jsem byla šťastná, že u nás nastaly změny a když lidé nadávají, říkám jim: Proboha, podívejte se kolem sebe, pusťte si filmy z osmdesátých let a srovnejte si, jak jsme žili! Z politických stran mě ale opravdu oslovila až TOP 09. Mám velmi ráda pana Kalouska, ztotožňuji se s jeho názory, obdivuji jeho vyjadřovací schopnosti a 99 procent toho, co řekne, bych okamžitě podepsala. Tak jsem v roce 2009 poprvé vstoupila do politické strany.
Kandidujete do zastupitelstva Středočeského kraje. Museli vás přemlouvat?
Nemuseli. Máme domovy v Unhošti a Zruči nad Sázavou, to znamená, že se pohybuji neustále mezi Kladnem a Kutnou Horou, celý region dobře znám, znám lidi i jejich problémy. Středočeský kraj je hodně nabalený na Prahu. Služby, které poskytujeme, jsou zapotřebí nejvíc právě tady. Dětem našich klientů je většinou kolem padesáti, mají dobrou práci v metropoli, někteří děti na studiích a jsou postaveni před obrovské dilema: Mám zůstat doma s maminkou nebo tátou, nebo jak se o ně postarat? Vědí, že když zůstanou doma, za tři nebo čtyři roky se už velmi těžko budou vracet do práce, ke svému oboru.
Které téma by pro vás ve středočeském zastupitelstvu bylo to nejpalčivější?
Určitě sociální služby, a nejen ty pobytové, ale i terénní, které mnohdy také chybí, a přitom rodinám jejich situaci velmi ulehčují. Myslím, že po těch deseti letech praxe se v problematice orientuji, znám spoustu příběhů rodin, vím, co je trápí. A určitě bych se snažila, aby povolání pracovníka v sociálních službách získalo na prestiži. Tu práci nemůže dělat každý, musíte mít v sobě potřebnou empatii. Snažím se zaměstnance motivovat finančně, ale to lze jen do určité míry.
Hodně se mluví a píše o systému dotací pro sociální služby. Jaké s ním máte zkušenosti?
Snažila bych se prosadit, aby pravidla pro jejich přidělování byla jasná nejméně na tři roky dopředu. Vím, že letos s penězi vyjdeme, ale vůbec netuším, co bude příští rok. To je špatně, protože plánování investic, zvyšování mezd atd. bez reálné představy o financích není možné. Optimální by bylo, kdyby zařízení, které je v síti sociálních služeb, splňuje standardy kvality, prošlo inspekcemi a má všechno v pořádku, automaticky vědělo, že získá tolik a tolik tisíc na lůžko, s kterými může počítat. Velmi by pomohlo také uvolnění úhrad od uživatelů. Roky se o tom jen mluví. Na lůžko v LDN stát ze zdravotního pojištění posílá 35 tisíc korun měsíčně, domov seniorů, pokud splní požadavky na zdravotní sestry, dostane na klienta okolo tří tisíc a od uživatele služeb může požadovat maximálně 11 a půl tisíce. Ale ten člověk v obou zařízeních často vyžaduje úplně stejnou péči. Mnohem více bych kontrolovala, jak je využíván příspěvek na péči. Senioři jej často odevzdávají dětem jako další příjem, místo aby si zaplatili sociální služby, na které je určen.
Co byste ve středních Čechách napravila v jiných oblastech?
Silnice. Trávím hodně času v autě, když jezdím mezi Unhoští a Zručí nad Sázavou a někdy mám pocit, že se opravuje, co není třeba, zatímco díry zůstávají nepovšimnuté.
Jak vás pozoruji, určitě máte nějaké plány do budoucna...
Určitě bych chtěla rozšířit společnost Centrin ještě o jedno zařízení. Ale záleží na dceři, já jsem „jenom“ zaměstnanec.
Marie Reslová
