„Mnoho empatie a tolerance, žádný sentiment“
V pátek 21. března se uskutečnilo ve Vršovickém divadle Mana setkání Společnosti rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, o. s. (společnost byla založena roku 1996 a od té doby se snaží o zlepšení života osob s Downovým syndromem a jejich rodin). V divadle patřícím Církvi husitské byla při této příležitosti instalována výstava portrétů mladých lidí s DS, které vznikly v rámci akce Proměna.
Byla jsem pozvána předsedkyní společnosti, zůstala jsem celé odpoledne a chci poděkovat, že jsem mohla s nimi být.
Tolik empatie a tolerance, přitom bez zátěže sentimentu, jsem nezažila už dlouho.
V prvních okamžicích jsem si říkala: „hlavně nebrečet“, ale po dvou tanečních vystoupeních jsem pochopila, že s těmito lidmi „bez mindráků“ je příjemně a veselo. Potlesk a úctu si zaslouží všichni, kteří akci připravovali, všichni kamarádi s Downovým- syndromem, kteří vystupovali a všichni, kteří přispěli sponzorským darem.
Jen jeden stín a malmot. Předsedkyně společnosti byla před zahájením představení pozvána k přímé rozhlasové relaci při příležitosti Světového dne Down-syndromu.
Byla jsem u rozhovoru, ve kterém redaktorku upozorňovala: „Akceptujte, prosím, že slavíme a děláme si navzájem radost. Nerada bych slyšela otázky týkající se interrupce, ani otázky o „nemocných“ Downem“. Byla jsem také u toho, když téměř s pláčem sdělovala svůj dojem z uskutečněného rozhovoru.“ Nic nedodrželi, padaly všechny nepatřičné otázky“.
Malmot, zlé slovo, které pokazí atmosféru všem zúčastněným, zavedl pan president, ovšem na svou odpovědnost, protože ho třeba příště nezvolíme. Na otázku: proč tak činí „naše“ veřejnoprávní médium odpověď nemám. Zeptám se.
Nakonec jsme se s paní předsedkyní, mimochodem docentkou University Karlovy, vzájemně přesvědčily, že nám to náladu nezkazí. Hned v úterý vyzvu sociální výbor sněmovny, aby našel místo pro instalování fotografií.
