Základním principem každé vyspělé společnosti je rovnost mezi muži i ženami, podpora rovné účasti žen i mužů na trhu práce. Nesmí existovat rozdíly v zaměstnanosti, přístupu ke vzdělání a ve vědě. Toto je jeden ze základních principů EU, tzn. i u nás.
Stále roste podíl žen v manažerských pozicích, ženy tvoří více než polovinu studentů vysokých škol. Přesto stále přetrvávají staré genderové vzorce – je méně žen, které vystudovaly obory matematiky, přírodních věd, informatiky, stavebnictví a architektury. Také v politice je velmi málo žen. I dnes ženy vykonávají stále častěji většinu prací v domácnosti a pečují o rodinu. To je překážkou k tomu, aby ženy vykonávaly zaměstnání srovnatelné se zaměstnáním mužů.
Práci tak lze, stejně jako v historii, rozdělit na tzv. „více ženskou“ a „více mužskou“ práci. Do tzv. „ženské práce“ patří v povědomí lidí např. zaměstnání jako knihovnice, učitelky ZŠ a MŠ, zdravotní sestry, práce v sociální sféře a v pomocných profesích. Tato práce pak bývá méně placena (třebaže není pro společnost méně významná) než práce tzv. „mužská“ jako např. těžba, lesnictví, výroba energie, stavebnictví, doprava, obrana. Předpokládá se, že tato práce vyžaduje více síly, samostatnosti, odbornosti, potřeby činit odvážná rozhodnutí a tedy i vyšší finanční odměnu.
Tyto rozdíly jsou kromě nutnosti péče o rodinu dány především i fyziologickými rozdíly mezi muži a ženami.
Nerovnost mezi muži a ženami má tedy mnoho dimenzí.
Ženy jsou prostě více ohroženy chudobou. Je rozhodně nutné podporovat nejen rovné příležitosti pro muže a ženy ve vzdělávání, zaměstnání a podnikání a stejné platy za práci stejné hodnoty. Při tom by měly být respektovány biologické rozdíly mezi muži a ženami. Společnost by též měla kompenzovat ženám jejich znesnadněnou možnost zaměstnání, kdy ho nemohou vykonávat pro ranou výchovu dětí. Jakým způsobem by měla tato kompenzace probíhat, je věcí sociální a kulturní úrovně společnosti.
Jana je ekonomkou základní umělecké školy, auditorka GDPR a matka samoživitelka
