„Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, zda a za jakých podmínek je možné stát se členkou TOP 09. Program Topky je mi blízký, pana Schwarzenbergera si vážím, volila jsem ho i jako prezidenta. Leč většinou volím ty, kteří úplně nevyhrávají. Moc děkuji za info.“
Toto sdělení mi přistálo RÁNO v Messengeru Facebooku a já se konečně začal divit. Nebylo totiž první ani druhé. Po nepříliš úspěšném (záleží na úhlu pohledu) volebním výsledku TOPky bych čekal spíše odklon stávajících členů než příliv nových. A po chvíli přemýšlení mi to docvaklo: „Nejsme v tom sami!“
Celou tu dobu, co jsem v TOP 09, jsem bral své okolí jako prostředí, proti kterému musím TOPku bránit a vůbec jsem si neuvědomil, že mezi nimi jsou i lidi, kteří jsou s námi na jedné lodi. Možná to bylo tím, že argumentace na sociálních sítích dokáže vyvinout účinnou informační mlhu, snad to bylo tím, že jsem trpěl provozní slepotou, vždy připravený se spíše hádat a kopat okolo sebe, než v davu hledat spřízněné duše.
Ve vzniklém politickém prostoru hrozícím omezením demokratických principů začaly výše zmíněné duše hledat svá souznění. Z mého hlediska je oprávněný pocit ohrožení donutil uvažovat o někom, kdo by se jich zastal. Celkem logicky, jde většinou o přemýšlivé, chytré lidi, objevily palubu TOP 09. My jsme přece ti, kteří chtějí zůstat v evropských strukturách, pod vlajkou NATO v bezpečných vodách euroatlantické civilizace.
Prvním pocitem byla úzkost a strach, abych to nezkazil. Abych je neodradil politickou hantýrkou (víte, jak to máme vždycky po volbách najeté), abych je nezklamal svým přístupem a dokázal odpovědět na jejich otázky. Začali jsme se bavit o volbách a nebyli u toho (opět logicky) příliš veselí. „Naděje a víra umírají poslední, vyplním přihlášku, pošlu a pak mi poradíte, co dál, moc děkuji za čas a ochotu.“ To nebyla moje slova.
Teď jsem ve fázi, kdy je mi jasné, že to mohu zkazit tím, že nebudu delší dobu dělat nic. Lidem, kteří chtějí pracovat („Nikdy jsem nebyla členkou žádné strany, tak nevím, zda se konají nějaké povinné schůze nebo čím mohu pomoci, aby byl výsledek v příštích volbách veselejší.“), musím vymyslet smysluplnou činnost. Naplánovat setkání, řešit strategii pro následující volby a konečně se začít hýbat.
Najednou je mi jasné, že nepomáhám potencionálním členům TOP 09 já, ale oni pomáhají mně. Probouzím se a s přicházejícím zimním obdobím ruším zimní spánek. Dobré ráno, svobodo!
Honza Švácha, předseda RO TOP09, Rakovnicko
