Známkování má své velké zastánce a velké odpůrce. Není asi překvapením, že odpůrci se rekrutují v určité etapě života téměř vždy mezi dětmi a z dětí jednou vyrostou dospělí. Ti se pak většinou rozdělí na dva tábory. První říká „my jsme to také přežili a co jsme si užili, když nás táta za pětku přetáhl páskem přes...“ a ta druhá už dnes stále více hledá jiné způsoby MOTIVACE!
Ano a právě v MOTIVACI je hlavní nosné téma významu známkování. Motivuje dobrá známka dítě samotné k lepším výkonům, nebo je to tlak ze strany rodičů a strach ze špatného výsledku? Je to známka, co nás motivuje k tomu poznat souvislosti mezi reakcemi chemických prvků? Nebo nás naopak strach z neúspěchu nutí učit se věci zpaměti bez toho, abychom jim rozuměli, prostě jenom proto, že je bezchybně odříkáme učiteli před tabulí pro tu jedničku v žákovské knížce?
Nakolik je známkování ovlivněno tím, že je dítě hodnoceno právě ve srovnání s konkrétní skupinou, ve které se zrovna vyskytuje.
Všechno výše uvedené je možné zhodnotit jako dost významná proti. Jak jistě čtenář cítí, jednička, dvojka, trojka, čtyřka a pětka nám nikdy neřekne to, co potřebujeme vědět. A nikdy neřekne, čemu přesně se dítě vlastně naučilo.
Potřebujeme vědět, jestli náš syn je lepší než Tonda od vedle anebo to, jestli si umí spočítat, kolik peněz si musí nechat na jízdenku k babičce?
Potřebujeme vědět, jestli naše dcera píše hezčí písmeno „Z“ než Anička ze sousední vesnice anebo si být jisti, že nám napíše zprávu, až ji ujede autobus?
A to nejdůležitější, proč své děti posíláme do školy. Víme, že to dítě, které dostává samé jedničky bude v životě úspěšné? Asi ano, ale víme, že dítě, které dostává spíše horší známky bude nutně špatné? Známkování nám nedokáže říci vůbec nic o tom, jak úspěšní v životě budeme a kolik si toho ze školy odneseme. Ale celkem určitě nám na mnoha příkladech již ukázalo, že na tom, jestli si ze školy nosíme dobré známky náš životní úspěch nezávisí.
Tak proč nezačít tím, že budeme hodnotit práci dětí tak, jako je tomu ve skutečném světě. Jak dobrá nebo špatná známka podpoří v dítěti touhu pracovat na sobě a na svých talentech? Dnešní školství v ČR hodnotí u dítěte chybu jako něco špatného a tak ji „trestá“ špatnou známkou. Tím rozhodně nebere chybu jakou součást učení. Kolik z nás by dnes neumělo chodit, kdybychom jako děti brali ohled na to, že nám maminka řekla „ty ty ty, máš pětku za to, že jsi teď upadl a jestli ještě jednou padneš tak ....co, propadneš?“ vidíte to absurdní jednání? Je na čase to změnit.
Jak dlouho lidstvu trvalo uvěřit, že Země se točí okolo Slunce? Tak tolik času dnešní děti už nemají a je jenom na nás, jestli pochopíme, jak jim pomoci se prosadit a posunout tím dopředu celou naší společnost. A pojďme si narovinu říci, že strašením známkami to rozhodně nebude.
Zaveďme pro začátek slovní hodnocení alespoň jako doplňek ke známce na základní škole v celé ČR, zjistíte totiž, že to není známka, co vás tolik zajímá, ale to vše za tím!
lenka kotková, předsedkyně top 09 beroun, 777 814 847
