Děsivá historie kolektivizace na Voticku

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a lídryně středočeské kandidátky za TOP 09 Helena Langšádlová navštívily expozici ve Voticích, která mapuje smutné osudy zemědělců, kteří se odmítli podvolit režimu a vstoupit do kolchozu. Dva byli přímo zde ve votickém klášteře ubiti k smrti, dva byli popraveni, dalších 192 zemědělců bylo odsouzeno k souhrnnému trestu 133 let a 5 měsíců odnětí svobody.

Výstava je umístěna v prostorách františkánského kláštera, který město pod vedením našeho starosty odkoupilo, opravilo a vytvořilo z něj důstojné místo, kam si Votičáci mohou chodit připomínat historii svého regionu. 

Právě ve votickém klášteře se odehrávaly výslechy sedláků. Komunisté mnichy vyhnali a jejich pokoje využívali jako cely. "Sedláci ani malí rolníci se nechtěli vzdávat svého živobytí, které jejich rodiny živilo po staletí. Nechtěli odevzdat svoje grunty, svoji půdu, svá zvířata. Nechtěli vstupovat do zemědělských družstev," přibližuje postoj tehdejších hospodářů Jiří Slavík, který při vyřizování vydávání majetku v restitucích hovořil s přímými účastníky tehdejších událostí.

Sedláci, rolníci a zemědělci, kteří i přes nátlak odmítli na Voticku vstoupit do JZD skončili následovně: 

František Slepička ml. - trest smrti
Alois Jaroš - trest smrti
Josef Hons - ubit k smrti 
František Pohan - utýrán k smrti
Dalších 192 zemědělců odsouzeno k souhrnnému trestu 133 let a 5 měsíců odnětí svobody a peněžitým pokutám 500 Kčs až 50 000 Kčs.

Právě tragický osud Josefa Honse vypovídá o podstatě komunistického režimu na počátku 50. let 20. století. Jiný z perzekuovaných hospodář - Ing. Josef Budil - vzpomíná na průběh vyšetřování své osoby, při němž se setkal i s Josefem Honsem: "Já byl zatčen 26. června 1951 v 5 hodin ráno a odvezen do Votic do františkánského kláštera. Hned po příjezdu do budovy, když jsme vyšli nad schodiště, mi nasadili neprůhledné brýle. Měl jsem dojem, že jsou to brýle, jak se používají při sváření autogenem. Brýle jsem měl nasazené celý den, i při výsleších. Večer mě, podle hlasů s dalšími, odvezli antonem do Prahy na StB do Bartolomějské ulice. Za nějaký den mě osobním autem odvezli zpět do Votic, kde mě po výslechu odvedli do nějaké místnosti a přikázali mi lehnout si na podlahu. Vytušil jsem, že je nás tam víc a je tam dozor. Jeden tam hrozně naříkal a slabým hlasem prosil o vodu. Odpověď někoho, kdo tam hlídal, byla hrubá nadávka a doporučení: "Chcípni!" V boku brýlí, co jsem měl na očích, byl malý otvor, kudy mi tam šlo světlo. Využil jsem okamžiku, když si tam přišli pro někoho na výslech a brýle si trochu posunul, takže jsem jedním okem trochu viděl. Mezi ležícími jsem poznal J. Hrubého - charakteristický nos. A dále jsem viděl toho, co naříkal. Tohoto jsem však nepoznal, jednak proto, že jsem měl výhled omezený a pak proto, že i on měl na očích brýle a obličej od krve... Při jednom nočním výslechu mi jeden "estébák" řekl: "Nehraj si s námi, aby si nedopadl jako ten kulak před tebou!" V soudní vazbě na Pankráci jsem se z "telegrafu" dozvěděl, že někoho z Voticka utloukli. O tom, že se jednalo o Josefa Honse, jsem se dozvěděl až na lágru po soudu."

Na ubití Josefa Honse vzpomíná také MUDr. Alois Rusňák: "V sobotu dne 6. července 1951 kolem 16. hodiny jsem byl povolán dozorcem k lékařské prohlídce příslušníky StB přivezeného vězně jménem Josef Hons. Jmenovaný sténal a svíjel se bolestí vnitřních orgánů. Zjistil jsem, že má těžká vnitřní zranění, poněvadž mu tekla krev v moči i z -nálního otvoru a měl velmi citlivé břicho s napětím svalů, což téměř vždy svědčilo o velmi závažném a život ohrožujícím onemocnění. Upozornil jsem dozorce, že je nutno okamžitě jej dopravit do nemocnice, že byl zřejmě ztýrán a že musí dostat krev pro její úbytek. To však dozorčí orgány odmítly a Hons zůstal na cele, kde tentýž den kolem 22 hodiny zemřel. Tuto moji znalost případu jsem oznámil na žádost příslušníka K 231 JUDr. Josefa Drába z Benešova již v roce 1968 a dnes ji opakuji. Ve Vejprtech dne 20. prosince 1991."

Starosta Jiří Slavík (TOP 09) se rozhodl vznik této expozice podpořit z důvodu, že se jedná o bolestivé téma historie benešovského regionu, o kterém se ovšem příliš nehovoří. "Jsem přesvědčen, že je třeba si takto ožehavé události naší minulosti připomínat, protože pokud budeme schopni pravdivě nahlédnout do osudu našich předků, ať už stály na té či oné straně tehdejších událostí, můžeme se vyvarovat opakování zla, které přináší lidská závist, zloba či nenávist," uzavírá starosta.