Noví pražští radní jsou ve funkci přesně tři týdny a už si stihli schválit návrh rozpočtu na příští rok. Nechali si v něm nicméně osmnáctimiliardovou rezervu na investice. Zatím nevědí, na co přesně tyto peníze použijí, jelikož nejdříve musí zvážit, jak naloží s projekty, které jim zanechali jejich předchůdci.
U některých však už mají jasno, jako v případě blobu zesnulého architekta Jana Kaplického. Odcházející radní v čele s Adrianou Krnáčovou (ANO) si v listopadu odsouhlasili vytvoření studie proveditelnosti, která měla určit, zda by Praha nemohla tuto jedinečnou stavbu na pražské Letné přece jen postavit. Sloužit by měla jako budova Národní knihovny. V těchto plánech však nová koalice pokračovat nehodlá. "Nepředpokládám, že bychom blob stavěli. Kaplický byl extrémně pokrokový architekt a bez účasti autora, který téměř v každém detailu přišel s nějakou inovací, si nedokážu představit zdárný konec," říká náměstek primátora Petr Hlaváček (TOP 09 a STAN).
Hlavní město ustrnulo ve vývoji. Na velkou stavbu, ať už dopravní, či jinou, se pořád čeká. Na vině je extrémně složitý a zdlouhavý povolovací proces, ale podle nového radního pro územní rozvoj Petra Hlaváčka (Spojené síly pro Prahu) i to, že Praha prostě stavět neumí. „Město se to musí začít učit a dívat se do zahraničí na zajímavé modely,“ říká a jako příklad uvádí Mnichov, který má už sto let vlastního městského developera.
Je prioritou rozvoje dostupnost bydlení?
Je to skutečně hlavní úkol. Město nemůže ovlivnit celou situaci, ale musí dělat co nejvíc. Když se začal chystat strategický plán pro Prahu, dělal na tom Radim Perlín, docent z geografické fakulty, a sociolog Ivan Gabal, oba odborníci. Řekli, že největší kvalitou Prahy je sociální prostupnost. Že to je zděděná vlastnost a máme se o ni starat. Jednoduše řečeno, že Praha je město pro všechny. Na Jižním Městě bydlí doktoři, učitelé, nezaměstnaní, stejně na Vinohradech. A je to v míře, jaká je v Evropě nevídaná. Zároveň sem jezdili lidé z OECD – Institut plánování a rozvoje (IPR) s nimi spolupracuje – a byli vždycky hodně překvapení.
Tak trochu z legrace říkali, že Češi jsou možná společností budoucnosti, protože mají strašně vysoký sociální standard a přitom velmi nízké platy. Všichni tuší, že Evropa žije nad poměry a ve světě se něco děje, a já to nemůžu zachránit, ale mohu udělat všechno pro to, aby se neztratila sociální prostupnost, která má zajímavé dopady. Jedním z nich je i bezpečnost. Říká se, že Praha je bezpečné město, což je skvělé, ale proč?
Proč tedy?
Není to tím, že by tady byly tisíce ozbrojených policistů nebo že by to bylo všechno skvěle osvětlené. Bezpečnost je důsledkem prostupné společnosti, která dělá obecnou atmosféru. Když dojde na pocit bezpečnosti, v Praze je nejhorší v centru, a to je výjimka, protože většina měst má konflikty na okrajích a s nimi se už těžko něco dělá. Budeme chtít pocit bezpečnosti zvýšit. Jde o to, že věci rozvoje a bydlení jsou propojené s ostatními otázkami.
Jak chcete zajistit bydlení?
Pracujeme na legislativní úpravě, abychom měli rychlejší rozhodování, ale hlavně také kvalitnější a kvalifikovanější. Když povolíte rychle strašně hnusné věci, tak se rychle stane něco špatného.
V čem bude změna zákona?
Kdybychom udělali jeden stavební úřad pro velké věci a spokojili se s tím, že odvolacím orgánem bude ministerstvo pro místní rozvoj, pak to lze udělat úpravou statutu města. Zatím není v koalici jednota, zda jít touto cestou. Je určitá obava, že ministerstvo je zahlcené a nebude to stačit vyřizovat. V případě, že by na pražské úrovni měl být i odvolací orgán, je potřeba udělat úpravu zákona.
Chcete se víc zaměřit na brownfieldy?
Připravíme kuchařku na jednotlivé brownfieldy. Popíšeme, v jakém jsou stavu – včetně toho legislativního, fyzického, majetkoprávního – a jaké kroky se musí udělat, aby se tam dalo rozumně a kvalitně stavět. Samozřejmě to naráží na spoustu otázek, včetně infrastruktury, protože to není zainvestované a podobně.
Čistě politicky na magistrátě, jak se dá urychlit výstavba?
Vidíme, že v přírodě jsou všechny udržitelné systémy mnohodruhové, je tam hodně stromů a hodně zvířátek. I v přístupu k bytům bychom měli podporovat mnohodruhovost. V tom vlastnickém máme podpořit rozumné developery, udělat s nimi dohody, aby to bylo výhodné pro všechny. Máme určitě podporovat také družstva.
Má město samo stavět?
Určitě má, ale v tuhle chvíli to neumí. Musí se umět učit stavět, ale nebude umět hned dodat na trh obří množství bytů. Máme mít pilotní projekty, sledovat je, vyhodnotit a najít správný pražský model. Je mnichovský model, kde staví developeři, podporuje je město, hledá s nimi dohodu a oni mu dávají dvacet až třicet procent bytů. V Hamburku je to podobné. Ve Vídni staví hodně město, ale dělá to sto let a dnes má třeba třicet procent bytů.
Jak se město bude učit?
Máme připravit koncept městského developera, který se naučí efektivně, rozumně stavět nějaké množství bytů tak, aby na trhu vznikla konkurence. Jde o doplnění trhu v přiměřené míře. I když se podporují soukromí developeři, není to, že by se někomu nelegálně pomáhalo, ale zvyšuje se konkurence na trhu, což vede k minimálně stagnaci cen.
Co by městský developer dělal?
Například v Mnichově si developera koupili ve dvacátých letech, jako kdyby si Praha dnes koupila třeba Central Group. Ta firma funguje dodnes, nemusí vykazovat ztrátu ani zisk čili funguje jako komerční firma s nonprofitním procesem a staví pro město sociální byty, školky, školy. Je samozřejmě otázka, jestli v našem prostředí může být tenhle systém úspěšný. Větší spoluprací mezi odborem strategických investic, IPR a odborem majetku se dá vytvořit velmi obdobné prostředí, jako je v Mnichově, které by mohlo minimálně sanovat potřebu sociálních bytů.
Funguje městský developer ještě jinde než v Mnichově?
V Hamburku je to víc o velmi úzké spolupráci se soukromým sektorem, ale je tam významná část práce v přípravě území, které projektově i technicky zajišťuje město. Hodně zjednodušeně řečeno: když je tam přístav, město připraví ulice, připraví to, co je veřejné, a na nějakých dohodnutých parametrech do toho vpustí soukromý sektor. Zpravidla od toho veřejného sektoru získá nějaké procento bytů. Je to situace, v níž vyhrávají všichni.
Mluvil jste o podpoře družstev. Jak by měla vypadat?
To si musíme rozmyslet. Nejsilnější nástroj územního rozvoje je majetková držba a ta je po vývoji posledních let v neprospěch města. Je potřeba doplňovat pozemky a hledat všechny příležitosti, jak je získávat, a pak může být vhodný postup třeba nějakou soutěží nabízet je do nájmu. V Mnichově se pozemek soutěží pro družstvo a jedním z významných parametrů je to, co to družstvo přináší svému okolí. Například, že se stará o parkoviště elektrovozidel a na základě softwaru organizuje jejich půjčování. To už je hodně sofistikované a celostní. V našich podmínkách to může být třeba prostor pro školku.
Měla by do výstavby vstoupit již existující družstva?
To je velká debata. Soukromý development a vlastnické bydlení budou mít dlouhodobě převahu. Nemá jít o úplnou proměnu, ale doplnění nabídky – mít i jiné vlastnické formy a testovat, co je pro Prahu nejvhodnější. Praze trochu ubližuje, že tady v podstatě neexistují malí developeři.
