Hlavní město ustrnulo ve vývoji. Na velkou stavbu, ať už dopravní, či jinou, se pořád čeká. Na vině je extrémně složitý a zdlouhavý povolovací proces, ale podle nového radního pro územní rozvoj Petra Hlaváčka (Spojené síly pro Prahu) i to, že Praha prostě stavět neumí. „Město se to musí začít učit a dívat se do zahraničí na zajímavé modely,“ říká a jako příklad uvádí Mnichov, který má už sto let vlastního městského developera.
LN: Je prioritou rozvoje dostupnost bydlení?
Je to skutečně hlavní úkol. Město nemůže ovlivnit celou situaci, ale musí dělat co nejvíc. Když se začal chystat strategický plán pro Prahu, dělal na tom Radim Perlín, docent z geografické fakulty, a sociolog Ivan Gabal, oba odborníci. Řekli, že největší kvalitou Prahy je sociální prostupnost. Že to je zděděná vlastnost a máme se o ni starat. Jednoduše řečeno, že Praha je město pro všechny. Na Jižním Městě bydlí doktoři, učitelé, nezaměstnaní, stejně na Vinohradech. A je to v míře, jaká je v Evropě nevídaná.
Zároveň sem jezdili lidé z OECD – Institut plánování a rozvoje (IPR) s nimi spolupracuje – a byli vždycky hodně překvapení. Tak trochu z legrace říkali, že Češi jsou možná společností budoucnosti, protože mají strašně vysoký sociální standard a přitom velmi nízké platy. Všichni tuší, že Evropa žije nad poměry a ve světě se něco děje, a já to nemůžu zachránit, ale mohu udělat všechno pro to, aby se neztratila sociální prostupnost, která má zajímavé dopady. Jedním z nich je i bezpečnost. Říká se, že Praha je bezpečné město, což je skvělé, ale proč?
LN: Proč tedy?
Není to tím, že by tady byly tisíce ozbrojených policistů nebo že by to bylo všechno skvěle osvětlené. Bezpečnost je důsledkem prostupné společnosti, která dělá obecnou atmosféru. Když dojde na pocit bezpečnosti, v Praze je nejhorší v centru, a to je výjimka, protože většina měst má konflikty na okrajích a s nimi se už těžko něco dělá. Budeme chtít pocit bezpečnosti zvýšit. Jde o to, že věci rozvoje a bydlení jsou propojené s ostatními otázkami.
LN:Jak chcete zajistit bydlení?
Pracujeme na legislativní úpravě, abychom měli rychlejší rozhodování, ale hlavně také kvalitnější a kvalifikovanější. Když povolíte rychle strašně hnusné věci, tak se rychle stane něco špatného.
LN:V čem bude změna zákona?
Kdybychom udělali jeden stavební úřad pro velké věci a spokojili se s tím, že odvolacím orgánem bude ministerstvo pro místní rozvoj, pak to lze udělat úpravou statutu města. Zatím není v koalici jednota, zda jít touto cestou. Je určitá obava, že ministerstvo je zahlcené a nebude to stačit vyřizovat. V případě, že by na pražské úrovni měl být i odvolací orgán, je potřeba udělat úpravu zákona.
LN: Chcete se víc zaměřit na brownfieldy?
Připravíme kuchařku na jednotlivé brownfieldy. Popíšeme, v jakém jsou stavu – včetně toho legislativního, fyzického, majetkoprávního – a jaké kroky se musí udělat, aby se tam dalo rozumně akvalitně stavět. Samozřejmě to naráží na spoustu otázek, včetně infrastruktury, protože to není zainvestované a podobně.
LN: Čistě politicky na magistrátě, jak se dá urychlit výstavba?
Vidíme, že v přírodě jsou všechny udržitelné systémy mnohodruhové, je tam hodně stromů a hodně zvířátek. I v přístupu k bytům bychom měli podporovat mnohodruhovost. V tom vlastnickém máme podpořit rozumné developery, udělat s nimi dohody, aby to bylo výhodné pro všechny. Máme určitě podporovat také družstva.
LN: Má město samo stavět?
Určitě má, ale v tuhle chvíli to neumí. Musí se umět učit stavět, ale nebude umět hned dodat na trh obří množství bytů. Máme mít pilotní projekty, sledovat je, vyhodnotit a najít správný pražský model. Je mnichovský model, kde staví developeři, podporuje je město, hledá s nimi dohodu a oni mu dávají dvacet až třicet procent bytů. V Hamburku je to podobné. Ve Vídni staví hodně město, ale dělá to sto let a dnes má třeba třicet procent bytů.
