Nechci vycházet vstříc investorům, ale potřebám města, řekl v rozhovoru pro Novinky nově zvolený náměstek a radní pro územní rozvoj v Praze Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu). Investoři se prý nemají ptát, co může Praha udělat pro ně, ale co mohou oni udělat pro ni. V současné době pracuje na kuchařce brownfieldů nebo připravuje materiál pro sloučení 22 stavebních úřadů zpět v jeden.
Investoři jsou zvědaví, co bude, a jsou netrpěliví. Myslí si, že některé věci se dají udělat strašně rychle, protože jsme ve volbách deklarovali, že vidíme problém s dostupným bydlením a že to budeme řešit. Ta věc má několik rovin. Například na straně investorů je třeba zvyšovat kvalitu produktů, protože vznikla mnohá nedorozumění i kvůli určité neohleduplnosti konkrétních projektů
Nedá se to říci obecně, ale na některých místech došlo ke konfliktům v minulosti a je potřeba tu debatu moderovat. Město je velmi složitě uspořádané. Jednoduše řečeno je tu 22 kultur a přístupů stavebních úřadů. Z pozice magistrátu je to velmi složitě řiditelné. Na schůzce jsem deklaroval, že jsem k dispozici k moderaci a budu se věnovat i komunikaci s městskými částmi.
Stát si té situace všiml také a je ve stejné legislativní pasti jako investoři. Probíhá tzv. návrh rekodifikace stavebního práva. To je složitý proces, kde je Praha jako jedno z připomínkových míst. Z naší úrovně navrhujeme, že zpracujeme možnost jednoho pražského stavebního úřadu a vrátíme se k tomu, co tady bylo v roce 2003. Od nějakého rozměru projektu by se ty věci mohly povolovat centrálně. A jsou dvě možnosti, že by odvolacím orgánem byl nějaký stupeň Prahy, což by se muselo provést legislativní úpravou, nebo to udělat statutem a pak by odvolávacím orgánem bylo ministerstvo. V tom panují obavy.
Od dohodnuté velikosti, třeba u projektů do padesáti bytů, by se ta věc povolovala na stavebních úřadech a ty větší na centrálním pražském stavebním úřadě.
Ten právní statut města to ale vůbec neumožňuje. Současná kultura naopak neustále vede k dalšímu přesunu odpovědností na městské části. Hodně zjednodušeně by se dalo říct, že věci, které se týkají správy území, údržby, starosti o lidi, sociální a kulturní a třeba oprav chodníků, by měly být v rámci subsidiarity na úrovni městských částí a strategické a významné věci, k čemuž stavění bytů rozhodně patří, mají být organizované z centra, ale tak to prostě nyní není. To se ztratilo v roce 2003, kdy se to z jednoho místa rozvedlo na 22 stavebních úřadů.
Říkal jsem jim, neptejte se, co může Praha udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro Prahu. Nechci vycházet vstříc investorům, ale potřebám města. A potřeba města je kvalitní dopravní infastruktura, která při svém povolování je úplně ve stejných potížích jako bytové domy. Chci vyjít vstříc veřejnému zájmu, což je kvalita veřejného prostranství a dostupnost bydlení. To je evidentní a zásadní veřejný zájem, který ohrožuje až sociální stabilitu města.
No myslel jsem to tak, že když jsou tak strašně chytří a na vše mají lepší odpověď, tak ať si zvolí někoho jiného. Dělám, co umím a co odpovídá mým zkušenostem. My nabízíme nějaké rozumné řešení, a protože znám detailně legislativu a současný stav, jelikož v branži pracuji několik let, tak nenavrhuji něco, co prostě nejde. Ze strany některých investorů padají zidealizované představy o správě města, tedy že mám možnost něco nařizovat městským částem, přitom jsou to lidi, kteří tu několik let pracují. Jen úprava jednoho stavebního úřadu bude stát spoustu energie a bude proti tomu spousta lidí.
To řešíme. Do té doby, než budou přijata systémová opatření, tak je to možnost, ale ne dlouhodobě. Dá se pomoct zvýšeným úsilím v rámci komunikace, což děláme. Mám množství schůzek nad konkrétními lokalitami, které si myslím, že jsou prioritní. Třeba mám schůzku s lidmi v Praze 10 nebo v Praze 12, kde výstavbu bytů zatím úplně nevítají.
Všechno to, co chystal IPR, tou energií všech těch lidí, v tom budeme pokračovat, protože jsou to rozumné věci. Vždy se najdou nějací politici, kteří zpochybňují smysl a funkci takového úřadu, který je v každém kultivovaném městě. Většinou je město na takovou instituci hrdé. To pracoviště je velmi důležité, zpracovává spoustu dat, vypracovalo Strategický plán, pracuje na Metropolitním plánu a připravuje podklady k různým dalším plánům. To jsou všechno smysluplné dokumenty, které vznikly za pár let a vize je v nich dávno obsažená. A to, že vznikne problém s dostupným bydlením, se z těch materiálů dá vyčíst. I to, že je potřeba stavět, že probíhá proces urbanizace, že se lidí stěhují do měst, a to vše se stalo hrozně rychle. Je pochopitelné, že z nižší úrovně se hledá nejlepší využití území pro své okolí, ale je tady nějaký vyšší zájem a je potřeba dát hlavy dohromady, a ne být stále proti všemu.
S nadsázkou říkám, že nejdřív musíme zajít do sklepa pro brambory, oškrábat je, oloupat mrkev a pak nakonec můžeme péct dorty. Teď nejvíc, na čem děláme, je „kuchařka” k jednotlivým brownfieldům. Jakým způsobem tam vznikly stavební uzávěry, jaká je tam majetková skladba a jakým způsobem se ta území dají otevřít. Sledujeme jednotlivé územní studie, které jsou ve městě zpracovávané, a chystáme materiál na ten již zmiňovaný jeden stavební úřad.
