Europoslanec Jiří Pospíšil pro deník FORUM 24 vysvětlil, co znamená, že Soudní dvůr EU rozhodl o platnosti zásady, která podmiňuje vyplácení evropských dotací dodržováním zásad právního státu. Potvrdil přesvědčení, které již dříve sdělil v rozhovoru jeho kolega Tomáš Zdechovský – český stát musí důsledně vymáhat peníze, které byly v rozporu se směrnicemi o střetu zájmů vypláceny holdingu Agrofert.
Co znamená rozhodnutí evropského soudu, které se týká dodržování zásad právního státu?
Rozhodnutí zjednodušeně znamená, že kdo bude u sebe doma poškozovat právní stát, ten nedostane evropské peníze, protože EU stojí na tom, že sdružuje demokratické a právní státy. Polsko a Maďarsko namítalo, že toto nové pravidlo překračuje pravomoci Evropské unie, ale Evropský soudní dvůr potvrdil, že nová legislativa je v pořádku a pravidlo může být nyní využíváno.
Jak budou podle vás reagovat Polsko a Maďarsko?
Už od obou sice zazněla kritika rozsudku, ale nezbude jim než ho akceptovat, protože tak rozhodl soud. Věřím, že nové pravidlo přispěje k tomu, aby se v žádném členském státě zásady právního státu do budoucna neporušovaly.
Může se věc nějak dotknout České republiky, zejména v souvislosti se střetem zájmů Andreje Babiše v minulých letech?
Nyní už ne. Určité riziko hrozilo v situaci, kdy byl Andrej Babiš premiérem, Agrofert vesele čerpal evropské peníze a ministři vlády Andreje Babiše vystupovali jako jeho advokáti. Tam jsme mohli dojít až do situace, kdy by evropské orgány dospěly k tomu, že je tímto střetem zájmů poškozován evropský rozpočet a v extrémním případě aplikovat toto pravidlo i na Českou republiku. Téhle situace nás ale naštěstí zbavilo loni na podzim rozhodnutí českých voličů.
Dotace Andreji Babišovi byly v minulých letech propláceny z českého rozpočtu. Jak by měla nyní postupovat vláda?
Jsem pevně přesvědčený, že doby, kdy stát dělal Agrofertu „záložnu“ a posílal holdingu z českého rozpočtu dotace, jejichž oprávněnost zpochybnila EU, definitivně skončily. Peníze, které nepřijdou z EU, musí stát po Agrofertu důsledně vymáhat.
Zásadním tématem EU posledních dní je samozřejmě Ukrajina. Jak hodnotíte postoj evropských států? Jsou jednotné?
Putin se teď snaží o obnovu SSSR. Uznáním nezávislosti (a tím myslím podřízenosti Rusku) Doněcké a Luhanské lidové republiky k tomu udělal další krok, na který Evropa musí odpovědět. Naštěstí postup Evropy i Západu jako celku je jednotný. Je to jediná šance, jak vzdorovat Putinovu režimu a jeho rostoucí chuti opět expandovat za své hranice. Přístup jednotlivých členů EU se liší jen v odstínech, kdy třeba východoevropské a pobaltské státy jsou vzhledem k jejich historii ještě o něco tvrdší než zbytek Unie, ale hlavní směr je jednotný.
Očekáváte nějaké další kroky ze strany EU, například z hlediska finanční podpory Ukrajiny?
Minulý týden jsme v Evropském parlamentu schválili finanční podporu pro Ukrajinu ve výši 1,2 miliardy eur, což odpovídá přibližně třiceti miliardám korun. Podpora pro tento návrh Evropské komise, který potvrdily i členské státy, byla naprosto jednoznačná. Pro hlasovalo 598 evropských poslanců, proti jen 55. Ukrajinská ekonomika velmi trpí tím, jak Putin chřestí zbraněmi na jejích hranicích. Musíme být připraveni Ukrajině pomoci, a to ve všech možných scénářích budoucího vývoje současné krize.
Jako bývalého ministra spravedlnosti se vás zeptám – měl by být odvolán pan Stříž, jak někteří členové vládní koalice avizovali před volbami?
Patřil jsem k otevřeným kritikům jmenování pana Stříže do čela Nejvyššího státního zastupitelství, protože mi vadilo a stále vadí jeho minulé členství v komunistické straně. Zastával jsem názor, že jako odborník může být na Nejvyšším státním zastupitelství v roli náměstka, ale až na úplný vrchol soustavy státních zástupců by z tohoto důvodu být jmenován neměl. Jeho odvolání je teď ovšem poměrně složité. K jeho odvolání by měly být jasné důvody. A když se na celou věc podívám jako právník, obávám se, že by odvolání nejvyššího státního zástupce, pokud ve funkci zatím neudělal nějakou výraznější chybu, nadělalo více škody než užitku. Pan Stříž neměl být nikdy jmenován, ale nyní bychom ho měli posuzovat podle toho, jak ve funkci pracuje.
