Praha je v těchto dnech nejenom srdcem Evropy, ale také hlavním městem unijní i celoevropské diplomacie. Symbolický vrchol českého předsednictví v Radě EU, kterým je neformální summit hlav evropských vlád, doplňuje na Pražském hradě také historicky první jednání Evropského politického společenství. To se zrodilo na návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jako formát, kde se budou setkávat členské země EU se státy, které nejsou členy EU, ať už proto, že na členství teprve čekají, nebo o něj v tuto chvíli vůbec neusilují. Nejde tedy o napodobeninu historického, a také ve Francii iniciovaného, ale nikdy nerealizovaného Evropského politického společenství, které mělo být už 50. letech krokem k politické unii.
Nyní se jedná o úplně něco jiného. Prezident Macron návrhem na nové Evropské politické společenství reagoval na snahu Ukrajiny a dalších států ohrožovaných Ruskem, aby je Evropská unie co nejrychleji přijala za členy. I proto je můj pohled na tuto novou platformu trochu rozpolcený. Bez pochyby si myslím, že je takový formát prospěšný. Je dobře, když se jednou za čas setkají vrcholní politici všech evropských států, které aktuálně neútočí na své sousedy (tedy bez Ruska a Běloruska) a proberou aktuální problémy. Dává to prostor pro dialog mezi členskými, kandidátskými i dalšími evropskými zeměmi.
Na druhou stranu bych jako občan země, která k EU přistoupila až po pádu komunismu, nechtěl, aby se Evropské politické společenství stalo „slepou uličkou“, v níž se „dočasně“ zaparkují členské ambice zemí, jako je Ukrajina, Moldávie nebo Gruzie. Tyhle země právě čelí buď ruské agresi, nebo reálným ruským imperiálním ambicím, a všechny tři mají část svého území pod ruskou okupací. Nejsem slepý, abych neviděl, že tato trojice nesplňuje všechny podmínky pro členství v EU. Na druhou stranu ovšem platí, že nemohu sdílet ani názor některých západoevropských politiků, že teď není čas na žádné rozšiřování EU a vlastně nebude tak moc vadit, když už ani nikoho dalšího do unijní sedmadvacítky nepřijmeme. Opak je totiž pravdou, pokud mimo EU necháme země, která mají zájem o vstup, tak říkajíc „bezprizorné“, vyplní tuhle mezeru velmi rychle Rusku. Ostatně to už roky sledujeme na Balkáně. Ukrajina a další státy musí mít jasnou evropskou perspektivu, protože snad nikdo nemůže reálně pochybovat o tom, že konkrétně Ukrajinci teď statečně válčí za naše hodnoty.
I tohle je věc, která bez pochyby od zemí z našeho regionu zazní na dnešním a zítřejším vrcholném jednání. Prosazování tohoto přístupu, opřeného o naši vlastní historickou zkušenost, je totiž jedním z klíčových hodnot našeho současného předsednictví, které zatím podle mého názoru dělá České republice velkou čest. Unii spoluřídíme profesionálně a aktivně, a proto je náš hlas dostatečně slyšet, jak ukázala třeba naše iniciativy na řešení energetické krize.
Zdroj: https://www.info.cz/nazory/evropske-politicke-spolecenstvi-ano-ale
