Územní rozvoj v Praze přebírá od Strany Zelených TOP 09, novým radním se stane Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu/TOP 09). Architekt a urbanista Hlaváček býval ředitelem Institutu plánování a rozvoje (IPR), kde ale skončil kvůli neshodám s dosluhující radou. Institut má ovšem na starosti Metropolitní plán, Hlaváček se tak coby radní opět bude podílet na jeho podobě. Jako řada dalších kritizuje délku povolovacích řízení v hlavním městě, ovšem na nový stavební zákon podle něj nemá smysl spoléhat. „Nelze čekat na nějaké zásadní změny. Ty věci se musí provést v tom stávajícím stavu, jen to prostě bude stát víc úsilí,“ uvedl.
Stanete se novým radním pro územní rozvoj. V čem bude vaše působení jiné než v případě vaší předchůdkyně Petry Kolínské (SZ)?
Ona se na to dívala z hlediska politiky Strany Zelených a já se na to budu dívat víc z hlediska potřeb toho rozvoje. Mě budou v tuto chvíli víc zajímat potřeby toho města, což je infrastruktura a bydlení. To je napříč radou, to se nedá dělat pouze z pozice náměstka. Byl bych rád, aby i ostatní gesce na tom spolupracovaly a vnímaly ty potřeby shodně.
A co je podle vás optika Zelených?
Oni tu věc vnímali hodně zespoda. To je důležitý pohled, protože ty zásahy města mohou poškodit dané místo nebo lokalitu. To je úplně legitimní. Zároveň je tu ale nějaký strategický pohled, kdy Praha soutěží minimálně ve střední Evropě o svou pozici a nabízí své kvality. A k těm kvalitám patří sociálně prostupné město, a tam jsou ty problémy. Myslím, že je důležité najít v každém projektu to nejlepší řešení pro všechny.
Čeká vás především příprava Metropolitního plánu. Kde jsou ta největší úskalí?
Má to tři roviny. Je tam samospráva, investoři a vlastníci, a občanská veřejnost. A teď, kdo zastupuje veřejný zájem? Teorie je snadná, ta říká, že plán je dohoda o území. Kolem té dohody je řada partnerů a úkolem veřejného zájmu je moderovat přirozeně protichůdné zájmy. Já to vnímám tak, že ty protichůdné zájmy nejsou nesmiřitelné, ale že se dají moderovat a mohou se dohodnout. To je úkol města. Když ten systém uděláte nerovnovážný, tedy vyjdete extrémně vstříc nějaké straně, tak ten plán bude nevyvážený. Buď je to jenom exploitace daného území, nebo naopak pouze ochrana stávajícího stavu.
Zcela realisticky, myslíte, že se harmonogram Metropolitního plánu stihne?
Má platit v roce 2023. To záleží na tom, jak se k tomu budou partneři stavět.
Čekáte, že byste se s Piráty a Prahou sobě mohli někde neshodnout?
Vidím u partnerů velký zájem dělat tu věc dobře. U Prahy sobě navíc vidím velkou zkušenost ze sedmé městské části. Každý k tomu přistupujeme s nějakou zkušeností a když ta debata bude věcná, tak ji určitě zvládneme. Říká se, že Češi jsou strašně schopní ve věcných a technických otázkách a že se to vždycky nepodaří pouze, když se to dostane do nějaké psychologické roviny.
Z věcného hlediska budete muset u Metropolitního plánu pravděpodobně řešit třeba dohady u výškové regulace, která je v Praze novinkou. Mnoha radnicím se nelíbí, jak je nastavená.
Výšková regulace přináší výhodu v tom, že veřejnost má znalost o tom, co tam může v dané oblasti potenciálně vzniknout. Proběhlo mnoho veřejných diskuzí, debat a přednášek. Domnívám se, že by veřejnost měla regulaci spíše odsouhlasit než naopak. Když výškovou regulace nemáte, tak musíte hledat jiný nástroj a nemáte jistotu, co tam vznikne. Já jsem pro to mít výškovou regulaci a mít možnost ji upřesňovat v těch podrobnějších dokumentacích, které nezbytně potřebujeme.
Jsme zpět u toho, kdo definuje veřejný zájem. Když přistoupíte na to, že se společnost nějak rozvíjí, tak tím pádem staví a je úkolem městského managementu vytvořit kultivované obytné prostředí a přitom absorbovat příchozí lidi. To říkal Jan Kaplický, že demokracie staví. Buď stavět nebudete a ponecháte status quo, což volby ukázaly, že to tak není a lidé chtějí nějaký rozumný rozvoj. Je to o jednání s developery, s občanskou společností, o hledání kompromisu.
Právě dostupnost bydlení je velkým tématem. Z hlediska územního rozvoje půjde určitě o uvolňování brownfieldů...
Ano, to je něco, co máme v programu. Vychází to z dlouhodobých materiálů, které zpracovával IPR. Brownfieldy jsou místa, která jsou v podstatě země nikoho, dají se kultivovat a nemusíte se tou zástavbou nutně dotýkat vztahů a zájmů nějakých stabilizovaných ploch. Ty dopady jsou širokopásmové, například nakládání s vodou. Když se to navrhne dobře, tak to zadrží dešťovou vodu lépe, než ty stávající plochy. Já bych prostě chtěl, aby se na naše brownfieldy jezdili architekti dívat stejně, jako my se jezdíme se studenty dívat do Hamburku nebo Mnichova.
Jaké brownfieldy mají podle vás největší potenciál?
Asi nejvíc práce a přípravy je v Bubnech. Potom se mi zdálo, že se docela dobře nachází shoda u brownfieldu na Praze 5. Ale teď jsem četl článek od budoucího pana starosty Daniela Mazura (Piráti) a pochopil jsem, že to chce všechno přehodnotit. Takže tam bude ještě debata. A potom je území na Praze 10, které stojí za to rozumně rozvinout. Jsem zvědavý, jak k tomu bude tamní reprezentace přistupovat. Pak je spoustu dalších menších brownfieldů.
Sám jste nějakou dobu stál v čele IPR. Jak chcete svých zkušeností využít?
Nejlepší je, když lidi motivujete, než když jim něco nařizujete. Jsem přesvědčený, že se zvýší výkon té instituce a že potřebné dokumenty budou vznikat ve veselejší atmosféře. Každé město, které se rozumně rozvíjí, má nějakou formu takového úřadu, který vychází z místní společenské a politické kultury. Jak se ukázalo ve volbách, existence IPR má smysl.
Strany sdružené ve Spojených silách mají zástupce i ve sněmovně a významné zastoupení mají především v Senátu. Budete využívat tohoto propojení k nějakým legislativním návrhům?
V Praze jsou dvě témata. Jedno je takové bolestné, a to je stavební zákon. Myslím, že to bude velmi složité ve stávajícím stavu sněmovny udělat něco smysluplného. Druhým tématem je postavení stavebních úřadů ve struktuře města, kdy jedna z verzí řešení by potřebovala taky nějakou zákonnou úpravu. Nemyslím si to jenom já, ale i další kolegové, že nelze čekat na nějaké zásadní změny. Ty věci se musí provést v tom stávajícím stavu, jen to prostě bude stát víc úsilí. Ten stát se prostě chytl do vlastní legislativní pasti a je zřejmé, že ta politická reprezentace si s tím neumí poradit.
A hypoteticky byste byl pro systém jednoho celopražského stavebního úřadu?
Myslím si, že je to do budoucna nutné. Je to prověřený systém, který tady fungoval a byl narušený v roce 2003, kdy vzniklo v Praze 22 úřadů. Domnívám, že to rozhodnutí tehdy nebylo moudré. Hlavním argumentem bylo, aby odvolacím orgánem nebylo ministerstvo z obavy z průtahů.
Ta praxe předčila veškerá očekávání. Ty průtahy jsou nekonečné. Nyní je to v debatě. V případě, že by ten odvolací orgán byl ve městě, tak to bude chtít legislativní úpravu. A pokud by jím mělo být ministerstvo, tak to stačí udělat statutem města.
Co budete chtít jako radní ještě prosadit?
Ve Spojených silách jsme se shodli na jedné věci. Říkali jsme si, že všechny udržitelné systémy v přírodě jsou mnohodruhové a Praha to také potřebuje. Jsou určité typy výstaveb domů, které nebudou v této společnosti zcela převládající, ale můžou hodně doplňovat to převládající vlastnické bydlení. Z mnoha historických důvodů bude vlastnické bydlení ještě převládat a má také největší dynamiku a možnosti nasycování trhu.
Ale doplnit se to dá například družstevním bydlením i s takovými specifickými druhy, jako je baugruppe, které je více komunitní. Mluvím ale i o družstevním bydlení, které staví město v nějaké přiměřené míře. Rád bych vytvořil nějaké prvotní projekty, které by se mohly sledovat, a pomohly by společnosti se v tom víc orientovat.
