Všichni poukazují na odstrašující případy kácení pralesů, ale neděje se u nás něco obdobného, ale jen v trochu menším měřítku? Opomineme-li hlavní důvody proč se tak děje, a to prospěch jednotlivců developerů a možná i těch, co jsou odpovědni za územní plánování tj. hlavní politici na komunální úrovni, krajina se mění, mizí rozsáhlé zelené plochy, které jsou nejen plícemi města, ale také místem pro odpočinek.
Když v druhé polovině 19 století stavitel Petzold stavěl Žižkov, byl jakožto český vlastenec, přesvědčen o tom, že buduje výstavní místo pro život lidí s parky a fontánami, jak psal dobový tisk. Jak to nakonec dopadlo zásluhou tehdejších radních, se dnes můžeme podívat.
Centrum je plné kanceláří a vylidňuje se. Praha se rozšiřuje, se snahou lidí dostat se blíž přírodě, dopravní kapacity a infrastruktura nestačí. To vše s sebou přináší zvýšené exhalace, prach a hluk. Jediný, kdo na tom však profituje, je malá skupina developerů napojených na současné pražské radnice a magistrát. Jak jinak si můžeme vyložit, že např. oblast Trojmezí, jedno z posledních míst se skutečnou přírodou Prahy 10, 11 a 15 a jediné slušné místo pro rekreaci tamních obyvatel, se radními nechalo záměrně zdevastovat, aby se pak za laciný peníz mohlo prodat a následně změnit v územním plánu na budoucí stavební parcely? Kapacity dopravní obslužnosti, obchodů, úřadů na tomto území jsou naplněné. Již není místo pro další rozvoj bez kvalitního urbanistického plánu, který koresponduje se skutečnými potřebami lidí a místa, které je k rekreaci, svým vzhledem a současnými aktivitami občanů, předurčeno.
Takových míst je však v Praze daleko víc. Halasně ohlášené vytvoření zeleného pásu okolo Prahy nemůže nahradit betonování uvnitř města. Výzkumy ukazují, že koruna listnatého stromu umožní zachytit až deseti násobně více prachových částic než stejně „velký" trávník. Na ulicích lemovaných alejemi se v ovzduší pohybuje pouze třetina prachových částic. V parcích pak až jedna desetina.
Ačkoliv je negativní vliv prašného prostředí na zdraví obyvatel dlouhodobě známý i v Česku, Praha se přesto umisťuje v průzkumech sledujících čistotu ovzduší mezi velkými evropskými městy na posledních příčkách. Obyvatelům kompaktního města, kde je snížená předpokládá délka života, vysoký výskyt chronických plicních onemocnění a zvýšený počet onemocnění dolních cest dýchacích, pomůže zelený okruh okolo Prahy jen minimálně. Jako hlavní nebezpečí jsou totiž odborníky hodnoceny prachové částice unikající z (dieselových) motorů automobilů, jejichž počet i podíl dlouhodobě stoupá a jejichž největší koncentrace je mimo hlavní silniční koridory právě v centrálních částech velkých měst.
Bohužel v připomínkovaném konceptu územního plánu (podzim 2009) bylo navíc zrušeno grafické vyjádření tzv. podměrečných parků (menší plochy než 5000 m2) a vzniká tak oprávněná obava o jejich zastavění.
Některá místa už nejspíše nezachráníme, ale některým bychom mohli dát ještě šanci, je to šance pro lidi a jejich plnohodnotný život v našem hlavním městě.
