Klub TOP 09 se na posledním jednání Zastupitelstva hlavního města Prahy rozhodl nepodpořit rozpočet na tento rok. Pro mě to nebylo vůbec jednoduché rozhodování, neboť opozici nevnímám jako snahu nabourávat za každou cenu akce vládnoucí koalice a rád podpořím rozhodnutí, která jdou správným směrem. To se ovšem o tomto rozpočtu říci nedá. Nejde mi v tomto případě o detail. Pokud by hospodaření města nebylo pod současným tlakem, navržení mechanicky sestaveného rozpočtu by se dalo tolerovat. V tak komfortní situaci ale nejsme.
Už před loňskými volbami jsem vyslovil pochybnosti o tvrzení bývalého primátora Béma, který s oblibou prohlašoval, jak vedení radnice hospodařilo s vyrovnaným rozpočtem, mohutně investovalo a ještě dokázalo snižovat dluh města. Ve skutečnosti to bylo za cenu podinvestování v některých oblastech a za cenu snižování dotací firmám podřízených městu. Člověk nemusí být žádným velkým počtářem, aby si spočítal, že skrytý, či vnitřní, dluh města je možná až dvojnásobek oficiálně přiznávaných 25 mld. korun. Mám tím na mysli především investice, které už měly být přinejmenším započaty a částečně zainvestovány (například Ústřední čistírna odpadních vod), nebo finanční závazky, pod které se bývalé vedení HMP „podepsalo“ a na které v rozpočtu nezbývá.
Ocitli jsme se v situaci, kdy bychom chtěli uskutečnit pro Prahu zásadní investice, jako jsou čistírna odpadních vod, metro, další části dopravní infrastruktury, obměna vozového parku v Dopravním podniku apod., zároveň nechceme zvyšovat zadlužení města a nechceme ani připustit, aby Pražané platili více na daních či poplatcích. Nazývám to trojčlenkou nemožného: jeden, anebo více, z uvedených parametrů – dluh, investice, zatížení daňových poplatníků – není možné splnit.
A to je přesně ta úvaha, kterou si vedení města při sestavování rozpočtu mělo položit. Když jsem tuto otázku položil při jednání Finančního výboru, byl jsem odkázán na červnové jednání. Pak prý uvidíme, jak se vyvíjí rozpočet a upravíme rozpočtový výhled. Ale my tak jen ztrácíme čas. Není na co čekat. Již v tomto okamžiku bychom měli voličům-Pražanům otevřeně sdělit, že dodržení termínů u některých investic (viz tunel Blanka) bude znamenat jednorázové zvýšení dluhu. Nebo že některé investice budou muset být odloženy. Nebo že některé poplatky jsou na Prahu ve srovnání s ostatními městy nesmyslně nízké. Je zcela nesmyslné za těchto okolností lpět na – dle mého soudu i tak nesmyslných – slibech rozšiřovat okruh lidí, kteří mohou používat MHD zdarma.
Na závěr si dovolím parafrázovat výstižnou větu z textu českého klasika, Karla Čapka, a to z jeho „Proč nejsem komunistou“: Nemohu se postaviti na stranu tohoto rozpočtu, neboť příliš mnohé příčí se tu mému citu a rozumu.
