Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mně po úvodním slově předsedkyně středočeské TOP 09 vás jménem pražské organizace uvítat na historicky prvním setkání , které si klade za cíl hledat společné průsečíky toho, co dva důležité kraje naší země spojuje a co rozděluje. Chceme-li dokázat pro budoucnost našich následovníků velké věci, je prakticky nemyslitelné, aby se tak dělo odděleně. Na to je v různých kontextech malá nejen Praha a Střední Čechy, na to je a často bude malá i celá republika.
Není v naší zemi příliš mnoho lokalit, kde by se společenské změny po roce 89 odrazily na podobě krajiny tak výrazně, jako právě za hranicemi Prahy, ve středních Čechách. Vývoj byl často tak bouřlivý, překotný, až došlo i k poškození toho, co Václav Cílek nazývá duchovní kostrou krajiny. Nesmíme zapomínat, že krajinný ráz, biodiverzita a geodiverzita nestačí k úplnému pohledu na krajinu. Genius loci (duch místa) je pevně zapsán do tvarů, struktur a barev kraje. V těchto strukturách a barvách jsou obsaženy nejen materiální části, ale i další faktory, v nichž se odráží historie, lidské osudy, dějinné události i sny našich předchůdců a očekávání našich následovníků.
Nevím, zda jste si povšimli zdánlivé banality. V případě Prahy je to jasné. Tady žijí Pražané, či chcete-li Pražáci (podle jiných označení Švédové či Cajzli), ale málokdy Středočech řekne, že je Středočech. Většinou řekne, že je Kladeňák, z Mělníka, z Benešova, Berouňák a podobně. Ostatně ani koudelníkův synek nezpíval, že je Středočech, ale že je z Kutné hory. O čem to vypovídá? O rozmanitosti.
Středem republiky a širší Evropy není Praha. Středem je celé území, které dnes tvoří v roce 2001 vytvořené kraje. Jak je známo z filozofie i historie, střed ovlivňuje a je ovlivňován. Střed je místo komunikace, setkávání, bojiště i smiřování, porozumění i nedorozumnění. Má-li být naše republika funkční, střed musí být průchozí, neblokovat a nerozdělovat. Mezi centrální metropolí a okolím musí vládnout tolerance a harmonie, nikoli vztah silnějšího, neb nejhodnotnější místa Středočeského kraje v konkurenci Prahy jsou malá a zranitelná. Snadno je přehlédnete a investor je klidně zničí.
Pojďme se dnes zastavit nejen u výstavby dopravní infrastruktury, která, jako málo co, je tak v úzké návaznosti a provázanosti. Pojďme si připomenout a hledat společný odkaz naší nejstarší minulosti a její průmět do současnosti nejen duchovní, ale i ekonomické. Dějiny českého národa se netvořily jen na Pražském Hradě a Vyšehradě. Stačí připomenout Starou Boleslav, Kutnou Horu, Mělník, Závist, Tetín.
Chceme-li, aby střed země byl průchozí a komunikativní, neobejdeme se bez průchozí a komunikativní přírody napříč hlavním městem se začátky a konci na území sousedících. Neobejdeme se ale i bez průchozích a komunikativních systémů hromadné dopravy, spolupracujícího systému zdravotní péče a školství.Zločinec a korupčník stěží bude koukat, zda už je za hranicemi Prahy, či kteréhokoli středočeského města či obce.Naše strana musí mít , na rozdíl od ODS a ČSSD, vyšší cíle, než lokální zájmy. Proto si přeji, aby TOP 09 bourala jakékoli umělé překážky, aby co je dobré pro střední Čechy bylo dobré i pro Prahu. Aby dobré věci Prahy mohli užívat i Středočeši. Jiný přístup je špatný, neperspektivní a přízemní. Pojďme společně hledat cesty, jak překonat jisté stigma opomíjeného a nejméně známého kraje, který je zastíněn Prahou. T.G. Masaryk kdysi k dějinným událostem napsal:“ Neexistují velké dějinné okamžiky. Je důležité to, co jim předcházelo, nebo to, co po nich následovalo“. Co tím chtěl říci? To, že historie je jakýsi delší proces, nikoli jen shoda okamžiku. Parafrázováno na území Prahy a středních Čech, často v historii nebylo důležité to, co se jako vyvrcholení odehrálo v Praze, ale to, co se zrodilo, anebo pokračovalo ve středních Čechách. Stačí vzpomenout svatého Václava, husitskou bitvu u Lipan, bitvu na Bílé hoře či stavební počiny Karla IV. Ale přenesme se i do doby moderní. Česká ekonomika by dnes byla na kolenou, v centru Prahy by bouřili zchudlí demonstranti, nebýt pracovitých lidí v automobilkách v Kolíně a Mladé Boleslavi. S pokorou musí Pražané přijímat i skutečnost, že skoro všechno co jedí, co spotřebují, pochází, nebo projede přes střední Čechy. Na druhou stranu, velká většina lidí přichází do hlavního města za vzděláním, aby se následně vraceli domů pracovat a žít.
V politice si lze vybrat dvě cesty. Jednou je technologie moci bez obsahu. Příznivci tohoto přístupu se nepřetržitě scházejí, počítají hlasy a nabírají do své strany pro vše ochotné členy, aby získali moc. Často ji i získají. Někdy si přilepší z kapes daňových poplatníků, někde si přilepší z obecního majetku. To je tak všechno. Druhá skupina je menší a bezbrannější. Chce dát politice obsah, bere politiku jako službu, jako příležitost a výzvu. Chceteli dělat politiku s obsahem, musíte o věcech přemýšlet, něco si o daných problémech přečíst, umět o věcech komunikovat s odbornou veřejností a mezi sebou. Jen tak může z politiky mít nějaký prospěch občan, který má společně s námi tuto zemi, tento kraj a tuto obec půjčenou od svých následovníků.
A proto jsme tady.
