Sedlák, který by zaplatil advokátovi přes dva miliony korun za to, že odvrátí pokutu ve výši necelého milionu, by byl asi považován za blázna. Notabene, kdyby tak učinil ve chvíli, kdy už jistojistě ví, že za čtrnáct dní bude pokuta se vším všudy promlčena a nebude muset platit vůbec nic. Pro pražský magistrát ovšem logika normálních lidí neplatí. Magistrát platí devatenáct pracovníků vlastního právního odboru. Má vlastní odbor památkové péče s další právničkou a k tomu ještě expertní Pražský památkový ústav. Magistrát tedy z veřejných prostředků platí několik desítek zřejmě naprosto neschopných a nespolehlivých lidí, protože jinak by nemusel na jejich rutinní práci najímat drahé externí právní firmy. Nebo je to jinak?
Ministerstvo kultury začalo kdysi vyšetřovat, zda pražský magistrát při kritizované opravě Karlova mostu nezpůsobil škodu. Protože se bálo rozhodnout samo, předalo v prosinci 2009 vyšetření celé kauzy památkářům Krajského úřadu v Plzni. Ti zahájili šetření 21.ledna a už v březnu 2010 vyměřili Praze pokutu tři a čtvrt milionu korun. Praha se odvolala k ministerstvu. Tam spis pár měsíců ležel, a byl opět poslán do Plzně k vyřízení. V prosinci 2010 byla pokuta snížena na devět set padesát tisíc korun. Jenomže všichni věděli, že celý případ musí být vyřízen do jednoho roku po zahájení, a že tedy stačí zdržovat do jednadvacátého ledna, a pokuta spadne pod stůl. A tak magistrát podal koncem prosince odvolání – opět k ministerstvu kultury. Nejspíše právě v tomto okamžiku se ukázala neschopnost oněch několika desítek magistrátem placených expertů a pracovníků, a namísto rutinního byrokratického zdržování bylo nutné v krizové chvíli najmout zdržovače profesionální – a tudíž externí. Šestého ledna podepisuje ředitel Magistrátu Jiří Toman objednávku pro advokátní kancelář Weil, Gotshal, Manges známého advokáta a podporovatele ODS Karla Muzikáře za milion devět set sedmdesát pět tisíc, s povinnou daní za necelé dva miliony čtyři sta tisíc. Určitě jde jenom o náhodu, ale být to jenom o dvacet pět tisíc víc, musel by magistrát vypsat veřejnou soutěž...
Objednávka moudře zahrnuje i „právní služby poskytnuté „před datem jejího podpisu“ a ukončení práce je předvídavě stanoveno až na konec března, přesně ve chvíli, kdy všichni vědí, že stačí počkat čtrnáct dní a bez hnutí prstem čekat, až ministerstvo jednadvacátého ledna celou věc odloží kvůli promlčení. O den později dorazí na ministerstvo dalších osmadvacet stránek odvolání, které ministerstvo nestačí ve lhůtě přečíst a odpovědět – a celá pokuta je promlčena. Dvacet osm zbytečných stránek po sedmdesáti tisících za kus. Přímou odpovědnost za tyto vyhozené peníze mají radní Antonín Weinert (ČSSD), který má na starosti památkovou péči, a primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Přes normálně fungující odbor kontroly na magistrátu by takový šlendrián nikdy nemohl projít. Úplnou náhodou však koalice nechala odvolat tři jeho klíčové pracovníky. A předsedu kontrolního výboru zastupitelstva koalice zabránila zvolit už potřetí za sebou...
