Účastnil jsem se koaličních jednání v Praze. V politice jsem stejně jako naprostá většina zastupitelů za TOP 09 nováček. I přes mou přirozenou skepsi byla však srážka s politickou realitou obrovská.
Vzhledem k tomu, že vyjednávání v trojúhelníku stran vždy obnáší problém jednání všech se všemi, ihned jakmile to bylo možné (26. 11. 2010), jsme učinili politické rozhodnutí, a jako naši prioritu jsme upřednostnili variantu pravicové koalice před variantou proti současné se značnými pochybeními vládnoucí straně. Měli jsme za to, že Praha je a vždy byla pravicová a také dvě nejsilnější strany v Praze jsou pravicové. Druhou možnost jsme odložili s tím, že pokud se nebudou jednání nikam ubírat, výběr varianty změníme. Je to hrozné říct, ale vlastně bylo úplně jedno, co uděláme.
Týden 25. 10. - 31. 10. 2010
Podali jsme tedy na žádost ODS (ovšem i ČSSD) návrh koaliční smlouvy. Už to nám připadlo divné, neboť při vyjednávání se napřed většinou jedná o dohodě a v případě pozitivního přístupu obou jednacích stran se započne s kompletací smlouvy. Vypracovali jsme tedy „gentlemanskou dohodu“ – tedy návrh koaliční smlouvy, nad kterým jsme očekávali další diskuzi a v následném programovém prohlášení rady upřesnění všech v ní zmiňovaných bodů.
Předložením tohoto návrhu členům vyjednávacího týmu za ODS a jejich zcela evidentním zaskočením jsem byl poněkud překvapen. I vzhledem k tomu, že nás k sepsání návrhu sami vyzvali. Přeskočím detaily, avšak logicky jsme očekávali, že koaliční partner znění přepracuje, vznese připomínky a budeme jednat. Toto se až na naprosté výjimky nestalo. Jednou z takových výjimek bylo např. odmítání sousloví „trvale udržitelný rozvoj“ ze strany ODS. Nedělalo nám problém tento bod odstranit, stejně jako i další.
Součástí návrhu koaliční smlouvy byl mj. návrh rozdělení křesel – pět pro druhou koaliční stranu. Podle našich právních analýz a logiky věci vyplývající z politické etiky a výsledků voleb jsme jim tedy nenabízeli v Radě ani většinu ani rovnost. Do návrhu jsme však vložili klauzuli o nemožnosti přehlasování koaličního partnera.
Týden 1. 11. - 7. 11. 2010
Vyjednávači za ODS z důvodu mediálně lživě oznámené osobní invektivy vůči panu Svobodovi (2. 11. 2010) přerušili na týden jednání. Žádná urážka však nezazněla. Věta, kterou náš krajský předseda F. Laudát upozornil na podivnost jednání vyjednávacího týmu ODS, zněla přibližně takto: „… pokud se chcete z jednání vylhat…“. V rozhovoru s panem Svobodou v tisku se však objevilo, že mu někdo z nás řekl: „Jste lhář.“ Z dnešního pohledu si myslím, že invektiva naopak zaznít měla a klidně v této podobě. Byla by to totiž evidentně pravda.
Stejně tak výpady ODS vůči našemu krajskému předsedovi, že byl důvodem nedohody, se absolutně nezakládají na pravdě. František Laudát není zastupitelem, neboť v TOP 09 v Praze jsme před volbami striktně přistoupili na pravidlo, že lidé nebudou sedět na více židlích – tedy poslanci nekandidovali, stejně tak kandidáti na volitelných místech do Zastupitelstva hlavního města nemohli kandidovat do Zastupitelstev městských částí. Mimochodem, opakovaně jsme vyjednávačům za ODS navrhovali zúžení vyjednávacích týmů. Stejně tak jsme opakovaně nabízeli možnost vystoupení např. Zdeňka Tůmy přímo na klubu ODS. Vše bylo ze strany ODS odmítáno. Měl jsem z toho naopak pocit, že mezi své zastupitele vnáší něco, co by Zdeněk Tůma svým případným kontaktem s nimi mohl hravě vyvrátit.
Týden 8. 11. - 14. 11. 2010
Opět v podstatě k jednání nedošlo. Na schůzce (9. 11. 2010) jsme se dozvěděli, že oblastní organizace ODS (odpovídají 15 městským částem) se bouří proti naší dohodě, neboť proti nim prý postupuje TOP 09 na městských radnicích. Nic na tom, že jsme to naopak byli my, TOP 09, kdo byl poslán do opozice na většině z velkých 15 radnic, kde existoval s ODS koaliční potenciál – navíc někde zcela bez nároku na většinu a předsedu kontrolního výboru (Praha 2,4,6,7,10,11,13,15).
Následná tisková konference, při které se novináři viditelně schovávali za svými bloky a v podstatě otevřeně se smáli pánům Štastnému a Svobodovi, byla jedním ze světlých chvilek vyjednávání. Snaha vysvětlit nevysvětlitelné a překotná snaha obou aktérů mluvit co nejdéle se zcela vymykala tomu, co jsem kdy v životě poznal. Nicméně je pravda, že jsem se dosud pohyboval zejména v akademické sféře. Musím také smeknout před Zdeňkem Tůmou, já vážnou tvář po celou dobu neudržel, což mi pak několik novinářů přišlo vytknout. Co mě pak zarazilo, byla snaha o upřímné podání ruky od pana Štastného. Neuvěřitelný výkon, alespoň z mého pohledu.
Další odklad a pokračování našeho nejednání (schůzka 11. 11. 2010) měl být způsoben příliš slabým mandátem vyjednávacího týmu ODS, který se pro změnu musel na něco zeptat svých zastupitelů. Předložili jsme tedy nabídku i ČSSD, se kterou ODS podle vyjádření jejích představitelů do té doby vůbec nejednala. Dnes dodávám, že s námi vlastně ale také ne.
Koaliční smlouva ODS – ČSSD následně vznikla za jednu noc (z 15. na 16. 11. 2010.), neboť vyjednávači podle pana Svobody „…zalehli na matrace…“. Kolikpak si myslíte, že bylo z nedaleké čínské restaurace objednáno jídla pro 3+2 osoby vyjednávacích týmů?
Vzhledem k tomu, že v našem návrhu jsme stejně jako ve výsledné koaliční smlouvě ODS – ČSSD nabízeli koaličnímu partnerovi pět míst v radě a k programové náplni ODS nevznesla připomínky, rozdíly je třeba hledat jinde. Například v evidentní zásadě „Zaplať, koho můžeš“, kdy každý potenciálně neloajální člen koalice dostane funkci (v Radě všichni uvolnění, 6-7 uvolněných předsedů výborů (dvojnásobek oproti období 2006-2010), o dozorčích radách, komisích a dalších funkcích ještě uslyšíme). S naším projektem úsporné radnice se tedy asi nedalo uspět. Další rozdíl je pak v jednom převelikém, vysokých výšin dosahujícím egu. Jenže ego pro výkon funkce primátora města nestačí. Naopak škoda jednoho zkušeného krizového manažera.
Zajímavá zkušenost, i když poněkud trpká. Ani ne ze samotných výsledků jednání-nejednání, i když pro Prahu se jedná o nejhorší z možných scénářů, avšak zejména z poznání politické reality. Ale proto jsme do toho všichni šli a doufám, že nás bude jen přibývat!
