Vážené dámy, vážení pánové,
máme za sebou rok 2011, který byl naplněn nejistotou z očekávané ekonomické krize, rok odchodu několika významných osobností včetně prezidenta Václava Havla. Padala řada ekonomických tabu, která se ještě nedávno nikdo nepokusil ani náznakem relativizovat. Jazyk ekonomiky začal v míře nevídané používat slova jako bankrot, prašivé dluhopisy, toxická aktiva apod. Eurozóna se otřásá v samotných základech a diskuzí o její záchraně nejsou ušetřeny ani státy vně tohoto měnového paktu.
Nic však není jen černé. Vláda přestála všechny, často směšné, jarní krize, povedlo se nám nastartovat změny ve zdravotnictví, sociální péči i v daňovém systému. Po necelém roce vládnutí podivné modro-oranžové koalice v hlavním městě, došlo k jejímu pádu. Našich šest statečných v radě hlavního města přijalo životní výzvu a pokusí se s podporou dalších zastupitelů změnit korupcí a klientelismem prolezlou Prahu. Od výsledků zejména těchto zastupitelů a našich strarostů se odvine pro nás klíčová přízeň Pražanů. Dopřejme všem našim zastupitelům ve výkonných funkcích čas a zejména jistotu ve vlastní straně. Není nic horšího, než pracovat s rozkolísaným stranickým zázemím. Zkušenosti z české politiky ukazují, že většina politiků končí nikoli poražena svojí konkurencí, ale vlastními spolustraníky. Lze snad jen dodat, že bez ohledu na skutečný výkon a výsledky, podávané ve své funkci. Je přirozené, že politika je ze své podstaty nejistý podnik. Všechno má ale svoje hranice.
Naši zemi nečeká lehký rok. Prožívali jsme však daleko horší časy. Každá krize je nejenom problémem, ale i příležitostí. Příležitostí zrušit nepotřebné, neefektivní, zastaralé. Je šancí přijímat nová a odvážná řešení. Zkušenosti ze světa ukazují, že zásadní reformy provádějí státy jen z donucení okolnostmi. Často budete v nastávajících měsících poslouchat povídačky o konci liberalismu, o konci kapitalismu, o konci současného modelu svobodné a demokratické společnosti. Věřte, že současná krize není krizí elementárních hodnot euroatlantické civilizace, ale je krizí vyvěrající z nezodpovědnosti politických elit, z populistického rořšiřování sociálního státu bez odpovídajícího růstu ekonomiky. Jak může dopadnout společnost, která se stydí za svoje historické kořeny, na kterých vznikla? Jak může skončit společenství, ve kterém se kdosi snaží místo rovnosti šancí budovat rovnost spotřeby bez vazby na schopnosti a zásluhy? Jak může skončit stát, kde pohodlnost je označena za handycap, který je třeba finančně dotovat? Pokud si společně s větší částí svých spoluobčanů na výše položené otázky odpovíme, že špatně, učiníte první krok k trvale udržitelné prosperující společnosti.
V jedné písni rakouská rocková legenda Falco zpívá: ..“šlapeme na plyn a módu máme pod kontrolou…“ . .. České silnice jsou v takovém stavu, že šlapat na plyn se rovná sebevraždě a móda snad není to nejdůležitější, i když asi nejviditelnější. Zkusme v roce 2012 šlapat na plyn zodpovědnosti a pod kontrolu dostaňme to, co je v nás špatné. V každém z nás něco špatného je.
V roce 2012 vám a vašim blízkým přeji hodně zdraví, štestí a rodinné pohody. Těším se na naši další spolupráci v pražské TOP 09.
V Praze 30.12. 2011
