Letošní oslavy 17. listopadu byly mimořádné. Nebyly kulaté, 22 let od sametové revoluce, 72 let od smrti Jana Opletala, ani počasí nebylo nic moc a celospolečenské klima jakbysmet.
Přesto mimořádné byly. Mohli jsme totiž oslavovat bez výčitek svědomí, bez pocitu dluhu vůči těm, kteří zaplatili cenu nejvyšší, aby se do našich životů vrátily hodnoty zadupané totalitním režimem do bláta. Sami pak dlouhá léta trpěli v komunistických žalářích, daleko od svých neméně strádajících blízkých. V letošním roce, 17. listopadu, vstoupil konečně v platnost zákon o 3. odboji, a tak může být alespoň symbolicky oceněna nesmírná oběť všech dotčených a připomenuto všem, proč a za co ji pro nás přinesli.
Už 10 let sbírá nezisková organizace Post Bellum autentické osobní příběhy a svědectví těch, kteří se ještě dožili dnešních dnů. Je třeba spěchat, protože podlomené zdraví, zmučené tělo i duše, dlouhému životu příliš nepřeje. Snad jen touha dočkat se smyslu té oběti, uvidět, že se někdo poučí, že zlo příště narazí na stejnou mravní sílu, jakou měli oni, to je to, co je drží při životě.
Vytvořit „paměť národa“, aby nás chránila a byla trvalým apelem na naši ostražitost a bdělost nad vydobytou svobodou a demokracií. 17. listopad se stal slavností historicky druhého udílení Cen Paměti národa čtyřem osobnostem, které slova čest, svoboda a právo naplnily obsahem svého života.
Je mi velikou ctí, že se mohu počítat ke Kolegiu paměti národa a této slavnosti jsem se tak mohla zúčastnit. Osobní setkání s oceněnými byl nezapomenutelný zážitek. Široké veřejnosti vše zprostředkovala v přímém přenosu ČT1. Já jen doufám, že u obrazovek sedělo co nejvíce mladých, kteří s komunistickou totalitou vlastní zkušenost nemají, ale i těch starší, kteří ji tak ochotně zapomínají a na odborářských mítincích, u piva, nebo v supermarketu nad plným nákupním vozíkem hřímají proti vládním reformám, počasí, televiznímu programu, fotbalovému výsledku, sousedovu solárnímu panelu, zkrátka proti všemu a všem.
Čekají nás těžké časy. Ekonomika zřejmě neporoste ani u nás, ani u sousedů. Do jaké míry se rozvine recese, či dokonce krize, dnes nedokáží odhadnout ani největší odborníci. Klíčové bude i to, jak se bude v obtížných podmínkách chovat každý z nás i celá společnost. 17. listopadu jsme si opět uvědomili, že máme na koho i
na co navazovat, že máme ve svém středu i v naší historii následováníhodné osobnosti. „Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.“ Takto nadčasově se vyjádřil Tomáš Baťa v roce 1932 a já dodávám: „Čerpejme z paměti národa a postavme své životy na hodnotách, které stojí za oběti. Potom nebudeme muset zvažovat, zda je právě tato naše současnost tím, za co jsme zvonili před 22 lety klíči, jestli nám neukradli naší Sametovou revoluci a jestli nás nepodvedli. A jestli ano, pak jsme to byli my sami a nestěžujme si!“
