NEŽ PŮJDEME K VOLBÁM I.

18. 10. 2013

Počáteční optimismus médií, že tato kampaň bude vedena slušně, je vniveč. V éře médiokracie  je to asi nedostižný sen. Jediná zajímavá zpráva je špatná zpráva. John Bok to kdysi řešil decentně. Před úřad vlády přivedl osla, který však s protestem nijak nesouvisel. Na dotaz, co tam dělá osel, odpověděl, že jinak by vlastní počin nikoho nezajímal. Povrchní senzace, to je správný trhák pro média. Proto takový rozruch kolem puberťáckého vtipu z úst pana prezidenta v Cerhenicích. Docela by mě zajímalo, jestli Masaryk vykládal podobné dobové zkazky lidem například v Lánech, nebo na Václaváku. Ale chápu. Možná pozdě, ale pro přemýšlivé ještě včas, začala vycházet zajímavá ekonomická data. Poprvé od devadesátých let se snížil státní dluh, daří se vybírat daně tak, že deficit by i přes štědrou dlaň současné vlády mohl skončit podstatně menším číslem, než bylo plánováno a začínají se objevovat i náznaky oživení hospodářství. Kalouskovy recepty prostě začínají fungovat, to je prostě realita. Tak vždy účinný recept se nabízí – přebít to něčím.  Čím drsnější, tím účinnější. Možná se publikum v Cerhenicích bavilo, nevím. Ale vím, že když přišli domů, chleba levnější nebyl, lepší mzda nebyla, lepší vzdělání se taky nedostavilo a co to zdravotnictví? Hrůza, že? Platí jedna pravda. Povrchní snaha být středem pozornosti nemá sama o sobě žádnou praktickou hodnotu.

     Všichni dnes brojí, že politická scéna je shnilá. Jenže politika je jen viditelnou špičkou ledovce celé společnosti. Denně měříme míru nezaměstnanosti. Možná by stálo začít v české společnosti měřit míru bezcílnosti. Je to sice komplikovaný, ale nezbytný první krok ke skutečné vnitřní transformaci národa.  Často si kladu otázku, proč v Česku kapitalismus nefunguje tak, jako v některých jiných zemích. Proč pořád nevíme, co vlastně chceme a jsme ochotni riskovat nevyzkoušená řešení, nebo dokonce ta, která jinde právě krachují? Odpověď leží zase v celé společnosti, nejen mezi politiky, i když ti nesou vrcholovou vinu. Trvalého úspěchu jedinec i celá společnost dosáhne,  pokud nebude využívat lidi a drancovat zdroje. Úspěch se rodí pouze za předpokladu, že získají obě strany. České společnosti, a v téměř zvrhlé podobě politickým stranám, chybí masové rozšíření praktické aplikace principu reciprocity. Chcete-li brát, musíte také dávat. Chcete-li hodně brát, musíte hodně dávat, ba ještě více dávat. Klíčovým atributem fungujícího kapitalismu je výměna hodnoty za hodnotu

František Laudát
Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme