KAUZA CALLAIS
Po ekonomické krizi evropských zemí přichází krize imigrační. S problémy se vedle Itálie, Řecka a Německa potýká i Francie. Právě ta je jednou ze žádaných cílových destinací běženců. Výjimkou jsou ale tisíce uprchlíků, kteří se u města Callais zoufale snaží dostat do Velké Británie. Pro ty je Francie zemí tranzitní. Francouzi vyzkoušeli všechno, co nabízí selský rozum pro řešení na místě. V první fázi vybudovali hangáry pro nouzové ubytování. Poté, co se situace zcela vymkla kontrole, nechali stavby strhnout. Běženců neubývalo, naopak. Proto situaci začali alespoň mírnit různé nevládní organizace a jedinci z okolí. Nicméně fatální problémy nejen mezi uprchlíky a Francouzi, ale i mezi etniky a skupinami imigrantů navzájem, nemohl stát nechat bez povšimnutí. Proto opětovně rozhodl o vybudování tábora. Politici a úředníci si však s problémem Callais příliš rady nevědí. Zoufalí lidé se opakovaně pokoušejí dostat na Britské ostrovy. Pravděpodobnost zdařilého pokusu je 10%. Ale příklad jejich úspěšných sousedů je vede k neustálému opakování. Aktuálně u Callais táboří podle odhadů cca 1 400 běženců. Skutečné číslo však nikdo nezná.
SÁZKA NA LEVNOU PRACOVNÍ SÍLU
Od padesátých let minulého století potřebovala Francie velkou zásobu levné pracovní síly. S ohledem na koloniální minulost se přímo nabízeli dělníci z bývalých kolonií, zejména z Alžíru. Generace přistěhovalců pracovala, neorganizovala se, vychovávala první generaci nových Francouzů. Téměř nikdo neřešil víru. Socialistický prezident Mitterand udělal velkorysé gesto a v rámci slučování rodin do země proudily davy dalších imigrantů, kteří už nešli za prací. Poté se stát, bez ohledu na odluku církve od státu, postaral o vybudování první mešity. Muslimská víra se začala stávat potřebou stále většího počtu přistěhovalců. Dnes je Francii cca 2 500 mešit, pod centrální organizaci jich patří cca 2 200. Centrální zastoupení se snaží podle svých slov hledat smírné řešení problémů víry a soužití. Po Francii buduje organizační strukturu. Tomu má napomáhat i výchova imámů zejména v Maroku a dalších arabských zemích. V některých oblastech Paříže již arabské obyvatelstvo tvoří výraznou část rezidentů a místní školy mají převahu děti afrických imigrantů. Problémem je, že dnes již nekvalifikovaná pracovní síla není tolik potřeba a velká část etnika nemá dobrou životní úroveň. V některých lokalitách je to vidět. Etnické a ekonomické rozdíly ke klidnému soužití rozhodně nepřispívají. – KDE SE BERE RADIKALISMUS? Muslimská víra je u druhé a třetí generace přistěhovalců na razantním vzestupu. Přitom se jedná o lidi, kteří se již ve Francii narodili. Zatím se spíše bezmocně licituje, proč se rodilí Francouzi, děti přistěhovalců, často Francouzi necítí, mají pocit vykořenění. Hlavní radikalizace však probíhá ve věznicích. Dnes je odhadováno, že v řadách Islámského státu bojuje kolem 1 600 občanů Francie, většinou mladých lidí. Hlavním nástrojem vyhledávání a radikalizace těchto lidí jsou sociální sítě. Dnes se mladá generace svěřuje se svými osobními problémy, frustrací a ztrátou životní perspektivy na veřejně přístupných sociálních sítích. S vytipovanými osobami je potom umně a profesionálně manipulováno, je jim nabídnut, byť falešný a zničující, smysl života. Je jim vtlučeno do hlavy, že oni jsou ti vyvolení, kteří jsou povoláni ve jménu vyššího cíle změnit prohnilý svět. Je překvapivé, že řada lidí odešlých bojovat v řadách ISS jsou konvertovaní křesťané.
NERVOZITA VE ZDECH PARLAMENTU I VE SPOLEČNOSTI
Navenek se francouzským politikům o vnitřních problémech soužití s jinými etniky příliš mluvit nechce. Nicméně parlament chystá další legislativní opatření. Spíše v části úřednické sféry dobíhá předchozí postoj, že je třeba pomoci všem příchozím. Ale již před časem se nálada společnosti změnila poté, co vysoký politik prohlásil, že není v možnostech Francie vyřešit všechnu bídu světa. - KDO DO FRANCIE PRCHÁ? Francie má dnes 66 miliónů obyvatel, z toho 6.5 miliónu jsou přistěhovalci. Dále v zemi žije 3.3 miliónu cizinců. Ročně francouzské úřady vydávají 200 tisíc povolení k pobytu a ročně tento počet roste o 1 – 2 %. Z toho 40 % je rodinná pobytová karta, 40 % jsou ekonomické důvody a 10 % důvody humanitární. Dočasné karty se zatím obnovují po roce, ale politici chystají změnu. Nelegální migrace pochází zejména ze zemí tzv. MAGREBU. Z nelegálních migrantů tvoří 10 % Alžířané, následováni Tunisany, Rumuny, Albánci. Nelegálních mograntu je ročně cca 90 tisíc.
SOBOTKŮV SEN O SOCIÁLNÍM STÁTU GENERUJE ÚPADEK
Na rozdíl od Německa, které zažívá neuvěřitelné období prosperity, francouzský sociální stát se ocitá v nebezpečně labilní situaci. Neuvěřitelná čtvrtina práceschopných Francouzů pracuje ve státní správě, střední třída je drcena neúměrnými daněmi a byrokracií a bojuje o ekonomické přežití. Na domovním fondu je už vidět, že ne všichni majitelé mají volné finance na investice do svého majetku. Majetkové daně jsou horentní. Státní zadlužení roste a obrat je v nedohlednu. I zde jsou kořeny francouzské nejistoty.
STÁLE KRÁSNÁ PAŘÍŽ A PŘÍJEMNÍ FRANCOUZI
Přes veškeré problémy současné Francie, je stále co obdivovat. Nejen architekturu z éry, kdy země byla světovou velmocí a průmyslovým obrem. Umělecké vlohy nemá ani význam komentovat. V tom je Francie stále mezi premianty. Určitě bychom se měli učit pohodové chování Francouzů a úsměvy jejich žen.
František Laudát
