Přesto už byla výroba zahájena. „Dokončena bude v polovině letošního roku a bude vyrobena z bronzu. Povrch bude patinován ve světlejších odstínech. Nebude se tak jednat o klasický bronzový vzhled," říká otec sochařky Petr Dauš, který za vznikem spolku stojí.
Zároveň se vedla diskuse, kam výsledné dílo umístit. V rámci Prahy spolek uvažoval o Františkánské zahradě nebo o vrchu Havlín na Zbraslavi. Mezi jinými návrhy byl zase Havlův oblíbený Hrádeček na Trutnovsku. Nakonec se ale rozhodli pro Lobkovickou zahradu na Petříně, kde by místo s nádherným výhledem na historické centrum města zároveň neslo název Vyhlídka Václava Havla.
Lokalita se však nachází na památkově chráněném území a je ve vlastnictví hlavního města. Radní pro kulturu a památkovou péči na magistrátu Jan Wolf (KDU-ČSL) však o záměru vztyčit sochu v těchto místech nic neví.
„O tomto projektu slyším poprvé. Obecně ale nemám s podobnými aktivitami žádný problém. Když můžeme mít Letiště Václava Havla, tak proč bychom nemohli mít i sochy této osobnosti ve veřejném prostoru. Prezident Václav Havel byl taková osobnost, že dříve nebo později nějakou sochu jistě bude mít a jistě ne jenom jednu," sdělil Pražskému deníku radní Wolf.
Skutečnosti, že zatím žádná jednání neproběhla, přiznává i Petr Dauš. „Chceme jednat s vlastníkem pozemku, správcem pozemku a dalšími, což jsou jednotlivá oddělení magistrátu Prahy, ale až budeme mít projekt umístění a bude nad čím jednat," tvrdí otec sochařky. V současnosti je podle něj zatím vytvářen projekt umístění sochy. Teprve až bude hotový, chystá se oslovit i úřady, což by mohlo být už v březnu.
Výsledek však není zdaleka jistý. O osudu sochy bude totiž také rozhodovat magistrátní Odbor památkové péče. „Ten vydává před umístěním pomníku závazné stanovisko, ve kterém se vyjádří, zda je z hlediska památkové péče umístění přípustné, či nikoliv.
Zdaleka ne všem se projekt Vyhlídky Václava Havla líbí. Kritiku sklidil nejen u části veřejnosti, ale také u mnoha umělců a kunsthistoriků. Ti nejvíce kritizují, že snaze postavit pomník takto významné osobnosti nepředcházela veřejná debata ani jakákoli soutěž.
Tvrdě se do tohoto záměru už dříve opřel sochař a pedagog Jaroslav Róna. „Jestliže jde o pomník ikony českého národa, pak není možné, aby vznikal takovýmto partyzánským způsobem. Někdo si něco vymodeluje a někam to nacpe? To je naprostý diletantismus," vadí sochařovi, který je například autorem známého pomníku Franze Kafky v Dušní ulici a vede i Ateliér sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze.
Podle něj by se navíc mělo s realizací ještě alespoň dvě desetiletí počkat, aby se Havlův odkaz dal hodnotit s větším odstupem. Spolek se ale svého snu vzdát jen tak nehodlá. „Naše snaha je vše dotáhnout letos tak, aby v polovině listopadu mohlo dojít k odhalení. To je ovšem ideální představa," dodává Petr Dauš. Zda to je skutečně reálné, se ukáže až během následujících měsíců.
Důstojnou památku na Václava Havla by si ve „své" městské části také přál starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09). Podle něj jsou místní obyvatelé otevření a tomuto nápadu by se většina z nich nebránila.
„Když už tady žil, pomník by tu mít měl. Mám na mysli pamětní desku nebo bustu například v Dělostřelecké ulici, kde bydlel," prozradil Pražskému deníku starosta. Podle jeho slov ale bude také záležet na tom, jak se k tomu postaví Dagmar Havlová. „Zatím je to přání, ale doufám, že se bude realizovat," dodal Kolář.
V případě umisťování takovýchto uměleckých děl ve veřejném prostoru vždy nejvíce záleží na tom, jak iniciativa vznikla. Alespoň to si myslí Marta Smolíková, ředitelky Knihovny Václava Havla, která zaštiťuje projekt Lavička VH.
„Když přijde umělec s dílem a věnuje jej do veřejného prostoru, není to vždycky bez problémů přijímáno," tvrdí. Podle ní je nejlepší, když mezi sebou spolupracují instituce a jednotlivci, kterých se věc týká. „Všichni se musí shodnout, že o dílo mají zájem, a pak si ho vytvoří. V momentě, kdy jeden tlačí přes míru, nedopadne to ke spokojenosti všech," dodává Smolíková.
Jakou formou nejlépe uctít prvního českého prezidenta, řeší lidé už od jeho úmrtí. Už v říjnu roku 2012 byla Havlovi slavnostně odhalena busta nejprve v sídle Rady Evropy ve Štrasburku, o pár dní později byla další umístěna na radnici v Plzni Křimicích a třetí v parku v Litoměřicích, který už také nese jeho jméno.
Zatím poslední podobizna českého politika a dramatika byla k 25. výročí pádu železné opony postavena v budově amerického Kongresu na podzim roku 2014. Pamětní deska visí už dva roky také vedle vstupu do Divadla Na zábradlí, kde Havel osm let pracoval.
S podporou Knihovny Václava Havla pak po celém světě postupně vznikají lavičky podle návrhu designéra Bořka Šípka. Jedná se o dvě zahradní křesla, která spojuje stolek s otvorem uprostřed, jímž prorůstá lípa. Nápad má symbolizovat dialog, který byl vždy Havlovi blízký.
Kromě toho exprezidentovo jméno nese také pražské letiště, základní školy v Poděbradech a Kralupech nad Vltavou nebo ulice a univerzitní náměstí v polských městech Gdaňsk a Opole.
Ve světě už stojí celkem devět Laviček Václava Havla, z toho čtyři jsou v Česku. Marta Smolíková prozrazuje, kde by mohly vzniknout další.
Kde se chystají další Havlovy lavičky?
Jedna se připravuje v Bruselu, ale stále neznáme konkrétní místo, a tak zatím neexistuje ani termín. Stále o tom jednáme. Další by mohla vzniknout v americkém Portlandu a kromě laviček má být na jaře odhalena Havlovi busta v irském parlamentu.
Jedná se také o místech v České republice?
Ano, ale v současnosti probíhá v těchto městech teprve schvalování, proto nechci být zatím konkrétnější. Celkem jde o pět až šest míst.
Na základě jakých kritérií může lavička vzniknout?
Musí přijít iniciátor, který nám navrhne konkrétní místo. Nefunguje to tak, že bychom někoho přesvědčovali. Daná lokalita by pak měla být důstojná a veřejně přístupná.
Kde jsou složitější jednání o umístění lavičky, v Česku, nebo v zahraničí?
Jak kde, ale možná je to jednodušší u nás, protože všichni ví, kdo byl Václav Havel. Kde mají zájem, tam pak není zase tak složité ji realizovat.
Proč právě lavičky?
Nejsou zobrazující jako například socha, je to spíš o myšlence a symbolice. Toto se nám na nich líbilo.
Matěj Ludvík, rádio Impuls
