ROK 2015 – A CO DÁL? Předseda poslaneckého klubu TOP 09 František Laudát říká, že se nám potkává několik krizí, které mohou kdykoli přebít téma uprchlíků. Je to krize klimatická, ekonomická; a až daleko za ni by dal krizi migrační. Ekonomická krize může rozmetat svět dříve, než klimatický kolaps či prchající Syřani a Afghánci. Ze stávajících politiků bude dle něj budoucnost vzpomínat hlavně na Miroslava Kalouska.
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Rok 2015 přelomový nebyl. Jevy jako migrace, válka na Ukrajině a tak dále zde byly už minulý rok. Migrace ale gradovala více než v předchozím roce. Takže rok 2015 byl jenom odrazem toho, co se již odehrávalo v předchozích letech. Jestli přece jen byl něčím přelomový, snad tím, že se v plné nahotě ukázala neschopnost Evropy řešit skutečné problémy. Neschopnost, ze které občas i mrazí. Obávám se, že přelomový rok, ve špatném slova smyslu, nás teprve může čekat.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Že je migrační krize tématem číslo jedna je dáno úrovní médií. Pohled na davy běženců je jasně viditelný, sdělení jsou jednoduchá, práce se strachem vydělává peníze. Realita je ještě o dost horší. Ve skutečnosti se nám potkává několik krizí, které mohou kdykoli přebít téma uprchlíků. Je to krize klimatická, ekonomická; a až daleko za ni bych dal krizi migrační. A nad těmi všemi trčí krize myšlení. Ostatně, stačí si každý den přečíst noviny, poslechnout si naše politology a srovnat to s myšlenkovými schématy éry globalizace. To by ale bylo na delší povídání. Takzvané evropské elity zatím problém migrace nevyřešily. Za úspěch se dá považovat to, že ještě žije Schengen.
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Spíš mám dojem, že většina a Zeman nenávidí menšinu, která varuje před panikou a chováním, které odpovídá dobám hodně vzdáleným. Média nejsou tak vyhraněná, jak by se na první pohled zdálo. Každý z médií ví, kdo je Konvička, jaké názory má Zeman či Ovčáček a jejich oponenti. Zeman určitě národ rozděluje. Ve své touze být středem pozornosti za každou cenu si zahrává s ohněm. Takhle se prezident chovat nemá. Ale více než o něm samotném to vypovídá o těch, co ho volili. Ale chápu, že každý jednou přestane chápat svět, ve kterém žije. Někoho to zastihne v domově důchodců, jiný ve své knihovně sní o tom, že ještě bude důležitý. Zemana to zastihlo na Hradě. C‘est la vie.
To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...
Opět, není důležitý rok 2015, ale to, co mu předcházelo a co bude následovat (tohle je parafráze na Masarykův výrok o důležitosti okamžiku). Evropa je na rozcestí. Ne, že by elity selhaly, ony jen nenabízejí sdělitelné řešení. To nabízejí populistické strany. Nevím, proč se v této souvislosti mluví o pravici. Le Penová měla pravicový program, dnes je levicovou populistkou jako z partesu. Migrační i jiné krize nemají jednoduchá řešení. Voliči některých populistů budou hodně rozčarováni. I ti čeští. Bohužel, hybatelem českého i evropského dění je dnes strach. Strach, nikoli rozum. Tak dlouho jsme ničili svoje hodnotové kotvy... a dnes se nestačíme divit.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?
Řecko je marginální problém. V roce 2013 svět ve státním sektoru na přímo dlužil přes 50 bilionů dolarů. USA to dost dlouho řešily kvantitativním uvolňováním, tedy tištěním peněz. Dnes to dělá Evropa. Ukazuje se nový fenomén, který přátelé Číny nebudou rádi slyšet. I Čína a další země BRIC rostly na dluh. Svět nemá zkušenost s tím, že by žil z tištěných peněz. V dohledatelné minulosti to nikdo v tomto rozsahu nevyzkoušel. Proto není jasné, kdy a jak to skončí. Tato ekonomická krize může rozmetat svět dříve než klimatický kolaps či prchající Syřani a Afghánci. Na celém jevu je zneklidňující jeho dynamika.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?
Rusko se vrátilo na světovou politickou scénu, ale zároveň se ukázalo, že ekonomicky je to obr na hliněných nohách. Stačil pokles cen ropy a dalších surovin a velmoc je ekonomicky na kolenou. Putin tak trochu opakuje sovětskou éru. Možná se zase uzbrojí. Nevím, proč konečně nezačnou dělat něco pro své občany, místo agresivních choutek po celém světě? S Tureckem jen doufám, že to bude probíhat na bázi diplomatického řinčení. Myslím, že Turci jim letadlo sestřelit neměli. Asi chtěli dostat situaci někam jinam, ale v tomhle se s ruským medvědem nežertuje.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
Syruček je bezpochyby odborník. Ale patří ke generaci, která myslí prizmatem moderní doby. K jeho smůle, teď už je doba postmoderní, někdy známá jako globalizace. Jestli si někdo myslí, že je snadné zvednout miliony lidí na pochod jen tak, hluboce se mýlí. Totéž lze říci o Zemanovi. Osobně se domnívám, že v arabském světě se potkala krize klimatické změny a ekonomický úpadek. K nám také nikdo neposílal vlny běženců, a socialismus se zhroutil ze dne na den; v logice příznivců řízené akce bych jen připomněl starověké stěhování národů. Kdo a co je zvedlo? Určitě ne fanatici víry. Spíše změna klimatu, změna konkrétních podmínek v daném regionu. Klasik by řekl, všechno je jinak. Že se do migrační vlny mísí teroristé – je to snadný způsob, jak se dostat do Evropy a zde vést asymetrickou válku. Na tu řádnou je jich málo a s penězi by dlouho nevystačili.
Abychom ekonomická témata pojali šířeji, probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?
Jak jsem uvedl výše, nad celým světem visí Damoklův meč globální ekonomické krize. Robotizace, automatizace a nově průmysl 4.0 staví před rozvinuté společnosti nové výzvy, například, co budou dělat lidé, kteří na špičkové pozice nemají schopnosti? Jak ekonomicky zajistit stárnoucí populaci? Pokud se týká přesunů firem do míst s levnější pracovní silou, probíhá již protipohyb a někteří podnikatelé z Číny a dalších obdobných míst odcházejí. Jednak už to není tolik lukrativní a při započítání rizik a kulturních a právních odlišností už to není zdaleka tak přitažlivé. USA mají podle mě budoucnost, Evropa se musí rychle rozhýbat, nebo půjde do úpadku. Kdo věří „Východu“, měl by se tam odstěhovat. Já to rozhodně nejsem.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?
S Oskarem Krejčím málokdy souhlasím. Opět, je třeba se na Čínu a USA dívat prizmatem globalizace, nikoli optikou doby minulé. I Sovětský svaz kdysi lámal rekordy v éře uhlí, oceli a betonu. Tam je dneska Čína, byť to srovnání hodně kulhá. Brzy podle mě narazí na limity společenského uspořádání. Postmoderní společnost se v totalitě rozvíjet nebude. Ono to totiž není možné. Ale zázraky se dějí. A pokud se Čína bude rozvíjet současným schématem, tak se tam lidé udusí.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?
Přál bych nejen USA, ale světu nového Reagana pro éru globalizace. Tedy republikána, ale ne Trumpa.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
Doufám, že – sice upatlaně, ale přece – Evropa to zvládne. Ale win-win to nebude.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Ze stávajících politiků bude budoucnost vzpomínat hlavně na Kalouska. U ostatních se jen modleme, aby nevyrobili fatální malér. Do 21. století se svými recepty na řešení problémů nepatří. Vezměte si současnou vládu. Už jsou tam bezmála dva roky a co vyřešili? Dálnice nestaví, ekonomika docela prosperuje navzdory jim. O hloubce jejich neschopnosti se lidé přesvědčí, až ekonomika zpomalí.
Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?
Doufám, že už dojde k prozření alespoň některých voličů hnutí ANO bude líp 2011.
Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?
Ono se to nepřibližuje. Ono už tady to nebezpečí je. Stačí se podívat do Sněmovny na předložené zákony. Tady nikdo nestraší. Svoboda a demokracie se stala i podle volebních preferencí onucí. Ale není mně jasné, co ta většina chce dělat následně po demokracii? Zase si po 26 letech koledujeme o malér. Ale podle atmosféry v Praze jsem optimistou. Už mě lidé fyzicky nenapadají, čím dál méně v tramvaji nadávají a čím dál častěji se usmějí či pozdraví. I nadávky a výhrůžky na internetu se zúžily na okruh stejné množiny lidí s patologickou nenávistí.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?
Nečekám ani velkou válku, ani nějaké zásadní uklidnění. Spíše velké množství zamrzlých konfliktů.
