V řadě analýz a publikací, které se věnují dnešním mladým generacím, se doslova mluví o „generaci předčasné spotřeby“. Vysvětlováno je to tak, že mládí chce všechno a hned, hlavně vysoký plat, bydlení, luxus. To vše s minimem námahy. Jak taky jinak! Při pohledu na stav zemí Evropské unie si však kladu otázku, zda generace předčasné spotřeby nejsou náhodou ty naše. Prakticky (snad s výjimkou Norska) všechny evropské země si sáhly na peníze svých dětí. Na jihu Evropy ani to nestačí. Nejen jižní křídlo EU je ohroženo. Díky státnímu dluhu skomírají i takové země, jako je Francie. Tristní je to o to více, že jen stěží vysvětlíme nejchudším, že se vlastně měli dobře a nyní se musí uskromnit. Opravdový efektivní plán boje s chudobou dnes nemá žádná země.
Při pohledu na limity sociálního státu, včetně tolik opěvovaných skandinávských zemí, zůstává nad politikou Sobotkovy vlády rozum stát. Úspory z éry ministra financí Kalouska a mírný hospodářský růst v minulém a zřejmě i v letošním roce, vede k rozhazování peněz, jako by státní pokladna byla bezedná. Naposledy to předvádí ministryně práce a sociálních věcí Tominová Marksová. Utržena ze řetězu chce pro úředníky, kteří se administrativním škrtem pera stanou státními úředníky nárůst platů o 25 %. Pamatujete si při tahanicích o podobu služebního zákona, jak vláda ubezpečovala, že operace bude fiskálně neutrální s výjimkou nákladů na nové ředitelství, které nakonec díky opozici nevzniklo? Ale neuplynuly ani čtyři měsíce a všechno je jinak. Takže, jakou cenu mají řeči o šetření? Nikdo si nepřeje hospodářskou recesi. Ale obezřetní politici musí na ni být připraveni. Místo toho rozdávají. A nenechte se mýlit. Zástup chudých se bude rozrůstat. Plošné dávky neznamenají nic jiného, než že ti, co mají víc, přidáno dostanou rovněž víc a naopak. Ostatně už se o tom přesvědčili důchodci. Asi by řada z nich mohla vyprávět, zda na novém výměru našli oněch avizovaných 250 Kč? Jenže chudáci úředníci, teď nebudou moci podnikat, proto je musíme více zaplatit!
Babiš ve své předvolební kampani jako jedno z témat měl i neschopnost všech polistopadových politiků postavit dálnice. Na post šéfa dopravy nasadil pana Prachaře. Dnes jakoby se na jeho neceloroční působení zapomnělo a volební období v resortu dopravy začalo po 13. listopadu loňského roku, kdy to Prachař „zabalil“. Svými rádoby skromnými vystoupeními zatím Babiš u veřejnosti boduje. Slovy zdůvodníte leccos, ale dálnice nepostavíte. Začátek politické éry Babiše tak na účtu nově vybudovaných dálnic bude ve znamení nuly.
Dálnice a rychlostní silnice byly uváděny na území České republiky do provozu od roku 1970. Pokud vás zajímá, kdy se řidiči nedočkali žádného přírůstku dálnic, tak věřte, že to byly následující roky: 1970, 1974, 1981, 1987, 1999, 2000, 2002 a 2014. Pokud vezmeme v úvahu i rychlostní silnice, tak po roce 1989 byl loňský rok pátým nejhorším. Do provozu bylo uvedeno 7.6 km rychlostní silnice R 35 u Hrádku nad Nisou. Horší už byly jen roky 1992 (D+R) – 5.0 km, 1994 (D+R) – 0.8 km, 2000 (D+R) – 7.2 km, 2002 (D+R) – 4.1 km. Předchozímu ministrovi se dokonce podařilo zabrzdit rekonstrukci i některých úseků brněnské D1. Horší než Babišova dálniční nula je však naprosto rozvrácený resort dopravy, kde jen stabilizace resortu si vyžádá možná i roky trpělivé a hlavně profesionální práce. Je otázkou, zda na tohle politbyro Hnutí ANO bude mít trpělivost. Ale možná nová posila Lidových novin Macháček nějak lidem vysvětlí, že na silnicích už je líp! Pokud budou v následujících letech na účtu nových dálnic opět svítit nuly, či nule blízká čísla, doporučují inspiraci závěrečnou scénou z Bílé paní Komonické.
František Laudát, poslanec TOP 09
